Vodnice a její pěstování

Vodnice bývala oblíbenou kořenovou zeleninou. I dnes má čím zaujmout, protože má neopakovatelnou chuť, obsahuje spoustu vody, minerálů a minimum kalorií. Hodí se jako přílohová zelenina místo brambor či rýže. Ale využijete ji i v pomazánkách, omáčkách, polévkách nebo v salátech. Má totiž svěží chuť, v kombinaci kedlubny a křenu. Ale nijak intenzivně nepálí. Pěstování je snadné, tak se na něj pojďme podívat.

Že jste o vodnici ještě neslyšeli?

Jistě už někdy ano, protože zažívá poměrně velkou renesanci. Dokonce se v posledních letech dá koupit v běžných supermarketech jako kořenová zelenina. Prodává se zejména během zimy. Vodnice patří k brukvovité zelenině, je podobná kedlubnám, ředkvičkám, ředkvím a další zelenině z této skupiny. I listy má v podobném tvaru.

Vodnice roste poměrně rychle. Ale dá se dobře skladovat. Takže kdo má sklep, může ji mít přes celou zimu jako vítané zpestření jídelníčku. V lednici vydrží několik týdnů, pokud není zadušená ve fólii, ale naopak může volně dýchat – například v plastové krabičce s řízeným odvětráváním.

Vodnici lze mrazit, nakládat, zavařovat. Takže i když nemáte sklep, můžete si ji užívat po celý rok.

Kdy se vodnice seje?

Rychlého růstu vodnic se využívá k tomu, že se sejí i v pozdním létě, aby byla čerstvá pro podzimní skladování. Vysívat se dá od konce června až do srpna. Do skleníku dokonce od května. Dříve to není možné, vodnice by totiž neudělal bulvičku, jen by vykvetla.

Na podzim můžeme ve sklenících zasít klidně i v září. Vodnice naroste také doma na parapetu, ale využijete ji spíše na sklizeň mladých lístků do salátů a pomazánek, případně na konzumaci malých bulviček, které ještě není potřeba loupat.

Jakou vodnici vybrat k pěstování?

Možností máme několik. Vodnice je totiž vyšlechtěna ve více odrůdách. V běžné nabídce, kterou přináší například OBI leták nebo Hornbach leták, najdete základní odrůdy, které u zahrádkářů zatím uspěly nejvíce Albína, Oasis, Tokyo Cross, Primera a další.

Vodnice naroste buď jako kulatý kořen nebo má její kořen zploštělý tvar. Bílý kořen má například vodnice Albína, dále Oasis F1 nebo Tokyo Cross F1. Červeno-bílá je odrůda Primera F1, Purple top white globe. Fialovo-bílá je pak Primera F1, kdy při výběru semen zkoumáme, zda bude výsledek červený nebo fialový.

Jak na pěstování vodnice?

Vodnice se pěstuje podobně jako ředkvička či ředkev. Vysívá se do řádků, které musejí být od sebe vzdáleny alespoň 40 cm. Vodnice je totiž celkem košatou zeleninou. Po výsevu a vyklíčení jednotíme rostlinky na přibližně 15 cm od sebe. Mladé vyjednocené rostlinky můžeme spotřebovat jako listovou zeleninu, za syrova.

Můžeme ale vysívat rovnou do jamek vzdálených od sebe právě 15 cm. Do každé jamky dáme 2 semínka, abychom měli jakousi jistotu, že všude něco vyklíčí. Pak vyjednotíme, vždy z jamky odstraníme slabší rostlinku. Sejeme tak hluboko, jak velké je semínko, což je základní pravidlo každého setí.

Máme zaseto – co dál?

Po výsevu se vyplatí překrýt záhon netkanou bílou textilií. Ochráníme tak rostlinky od škodlivého hmyzu, který nejen že žere listy rostlinek, a tím je výrazně oslabuje, ale další druh pro změnu klade do rostlinek vajíčka. Z vajíček jsou pak larvy – a my máme červavé bulvičky. Textilie tomu všemu zabrání.

Vodnici je nutné více zalévat. Pro vytvoření bulviček potřebuje více vláhy než třeba mrkev nebo petržel. Během růstu musíme samozřejmě záhony plít, občas nakypřit půdu. Jakmile listy zastíní půdu, nebude útok plevele již tak masivní.

Sklízet můžeme již od malých bulviček, podle tempa, jakým potřebujeme zeleninu zužitkovat.

I vodnice má své choroby a škůdce

Proti otravnému hmyzu chráníme vodnici netkanou bílou textilií. Není nutno rostlinky držet pod „plachtou“ celou vegetaci. Jen do doby, než budou silnější. A než skončí náletové období pochmurnatek, které trvá většinou do poloviny srpna.

Pokud se na vodnici usadí mšice, musíme nejdříve zlikvidovat mravence, co jsou jistě v okolí. Ti si je sem totiž přinesli. Mravencům dáme trochu prášku do pečiva nebo jedlé sody, případně ekologický přípravek na mravence.

A na mšici pak stříkneme směs, která je zadusí. Je čistě ekologická a namícháte ji v následujících poměrech: 5litrů teplé vody, 50 ml oleje, 3 prášky do pečiva. Postříkáme zejména listy zespod, mšici musíme směsí zcela okoupat. Díky oleji se hmyz zadusí.

Tento postřik perfektně funguje i na padlí, které poznáte podle bílých povlaků na listech. Dalšími neduhy mohou být slimáci nebo plísně. I na tohle však najdeme ekologické řešení, díky kterému si naši úrodu rozhodně neotrávíme.

Slimáky sbíráme, napichujeme nebo chytáme do pastí s pivem. Můžeme použít modré granulky proti slimákům. A plísním bráníme včasným pletím, sbíráním zaschlých listů, prostě udržujeme záhon vzdušný. Když po úporném dešti provzdušníme půdu, nepustí se plíseň ani do kořenů.