Vlaštovičník: Bič nejen na bradavice

Jaro už je sice tady, nicméně na záhonech ještě přehršel zeleně určitě není. Ba naopak. I z toho důvodu není od věci podívat se na některé rostliny, které rostou divoce. Typickým příkladem budiž i vlaštovičník. Tato vytrvalá bylina má v lidové medicíně nezastupitelné místo. Vlaštovičník větší označovaný latinsky jako Chelidonium majus je sice na jedné straně léčivka, na straně druhé se ale jedná o jedovatou rostlinu.

Základní charakteristika vlaštovičníku většího

Tato jedovatá vytrvalá bylina je charakteristická specifickým pachem. Roste v podstatě kompletně po celé Evropě. Najdete ho jak v různých křoviscích, tak i na kompostech, případně kdekoli jinde. V podstatě se jedná o plevel. Typická je oranžovou šťávou, která se objeví ihned po narušení její struktury. Obsahuje až 14 alkaloidů. Jedním z nich je třeba chelidonin. Ten je spolu s chelerythinem řazen mezi mitotické jedy.

Jak působí vlaštovičník?

Známý je hlavně fytoncidními účinky. V průmyslu se ho využívá k izolování alkaloidů. V minulosti se využíval vlaštovičník k léčbě rakoviny kůže. Podle nejnovějších studií má stále tlumicí účinky. Měl by tak dokázat zpomalit růst některých nádorových buněk. Jinak tradičně pomáhá při:

• odstraňování bradavic,
• uvolnění křečí,
• posílení vyloučení žluči,
• detoxikaci organismu.

Sběr vlaštovičníku

Optimální dobou pro sběr nati vlaštovičníku je počátek května. Vhodná je doba, kdy začíná vlaštovičník kvést. Vezměte si ke sběru rukavice. Žluté a později hnědé skvrny se z kůže dostávají těžko. Sušit by se rostliny měly rychle, a to při teplotě v maximu kolem 40° C. Nedochází tak k fermentaci. Na jaře je v rostlině největší množství alkaloidů. Čerstvou šťávou se potírají bradavice. Účinky jsou diskutabilní. Někomu bradavice zmizí, jinému nikoli. Využití čerstvého vlaštovičníku je vůbec diskutabilní. Jistotu máte spíše při nákupu konkrétních preparátů.