Veverka jako predátor jedovatých hub: Ráda si smlsne i na muchomůrce

Houby milujeme nejenom my, ale také zvířata. Ta si ale často nemusejí dávat až tak velký pozor na to, jestli jsou houby jedovaté, nebo nikoli. Třeba taková veverka si nemusí lámat hlavu ani s muchomůrkou tygrovanou nebo červenou. Dokonce pro ně muchomůrky představují nedílnou součást jejich jídelníčku. Houby si mimo jiné umí také usušit a nachystat na horší časy. Čtyřnohé houbařky to s muchomůrkami zkrátka a jednoduše umí.  

Jeduvzdorné veverky z Japonska

Při konzumaci jedovatých muchomůrek tygrovaných byly nachytány veverky japonské označované latinsky jako Sciurus lis. Jedli jak muchomůrku tygrovanou (Amanita pantherina), tak muchomůrku červenou (Amanita muscaria). K houbě se vracely stále stejno veverky a jed jim nijak neublížil.

Muchomůrka červená: Foto Pixabay

Vzájemná prospěšnost muchomůrek a veverek

Podle vědců existuje mezi muchomůrkami a veverkami vzájemný vztah. Jedná se o takzvaný vztah mutualistický. Organismy jsou to sice nepříbuzné, ale evidentně spolupracují. Spory samotných muchomůrek procházejí kompletně trávicím traktem veverek, aniž by došlo k jejich poškození. Veverky pak trusem spory přenášejí na různá místa a přispívají k různorodému výskytu hub. Pro veverky jde o maximálně dostupnou potravu, které je v lese dostatek.

Spolupráce se muchomůrek a stromů

 Muchomůrky nedokážou přetvořit anorganické látky na ty organické. Z tohoto důvodu žijí v mykorrhize s určitými typy dřevin. Houbová vlákna dokážou kořeny stromů zásobovat minerálními látkami, bez nichž se stromy neobejdou. To, co prakticky sebereme na povrchu v podobě houby, jsou jen plodnice obsahující výtrusy, jimiž se pak následně množí. Houba je ale často vázána na jedno místo a do dálky se šířit nemůže. Tedy v případě, že jí nepomůže třeba zmiňovaná veverka, která si na ní pochutná a následně ji přednese jinam.

Zdroje info: newsweek.com, abicko.cz, ireceptar.cz

Veverka: Náhledové foto Pixabay