Tyhle pepře nejspíš neznáte, dokáží vás však příjemně překvapit

Černý, bílý nebo zelený pepř v pokrmech nikoho příliš nepřekvapí. Ale co třeba takový dlouhý, etiopský nebo sečuánský? Víte, odkud pocházejí a co si s nimi v kuchyni počít?

Rod pepřovník (Piper) zahrnuje asi 1600 druhů, přičemž jako koření se používají plody pouze šesti z nich. Přesto je však na našem trhu k dostání okolo 15-20 druhů pepřů. Ne všechny totiž pocházejí z pravého pepřovníku. Ovšem vlastnosti nám mohou nabídnout leckdy i lepší.

Dlouhý pepř byl v Evropě jako první

Pepř jako takový dovezl do Evropy už Alexandr Veliký. Šlo však o pepř dlouhý (Piper longum), rostoucí zejména na Jávě a Borneu. Jde o jeden z nejaromatičtějších pepřů vůbec. Později však milovníky gastronomie odradila jeho poměrně specifická dřevitá až kafrovitá vůně, takže byl nahrazen pepřem černým (z rostliny Piper nigrum).

Zdroj obrázku: Commons.wikimedia.org

Dnes je dlouhý pepř k dostání zejména ve směsích. Používá se do syrových pokrmů, případně je doporučena jen jeho krátká tepelná úprava, bránící ztrátě jeho jedinečného aroma.

Etiopský pepř je známý spíše jako hořké dřevo

Pochází z rostliny Xylopia aethiopica a jeho původní domovinou je subsaharská Afrika. Rozdrcená usušená semena mohou nabídnout velmi silnou, mnohdy dokonce až nepříjemně svíravou chuť. Hodí se k masům a zeleninovým pokrmům.

Sečuánský pepř alias fagara je nejlepší opražený

Ani v tomto případě nejde o plod pravého pepřovníku, ale stromu Zanthoxylum piperitum (u nás ho můžete často spatřit jako bonsaj). Je velmi palčivý až otupující a ve větším množství může být toxický. K dostání je ve směsích a používá se zejména pro zvýraznění chuti drůbeže v čínské kuchyni. Pokud si ho domů pořídíte, je nejlepší ho nejdříve krátce opražit a teprve poté podrtit a použít k dochucení pokrmů. Bude překvapeni, jak intenzivní umí být.

Zdroj náhledového obrázku: Pixabay.com