Tigridie – polozapomenutá kráska jednoho dne

Jakmile vykvete, jde o podívanou vskutku exotickou. A vůbec nevadí, že v obzvláště teplých dnech vydrží často jen jeden den. Tigridie (Tigridia pavonia) se pěstují ve skupinkách, takže na obdivování bude času dost.

Tato půvabná cibulovina pochází z Mexika a někdy se můžeme setkat i s označením tygřice paví. Jde spíše o menší ozdobu zahrady – dorůstá maximálně 50 centimetrů výšky. Uplatní se proto zejména ve větších nádobách nebo na předních partiích záhonů. Listy se příliš chlubit nemůže, o to více však na takovém pozadí vyniknou velké pestrobarevné květy s průměrem 10-15 centimetrů. Dobře si rozumí třeba s lobelkami a jinými květinami podobné výšky.

Tigridie bývá k dostání zejména v barevných směsích

Běžně se s nimi v obchodech nepotkáte a pokud ano, musíte si zakoupit rovnou celý pytlík. Uvnitř na vás budou čekat nejspíše žluté květy s červeně stříkanými středy, oranžovo-žluté kultivary, řidčeji pak bílé, fialové nebo růžové kousky.

Do zeminy je sázíme na konci dubna a to do hloubky osmi centimetrů a cca deset centimetrů od sebe. Potřebují písčitou půdu s dobrou drenáží a plné slunce. Během suchého počasí zaléváme, jinak žádnou péči nepotřebují.

Vykvétají v červenci a srpnu. Na jednom stvolu se objevuje jeden, ale i pět květů. Při vysokých teplotách však zdobí naši zahradu pouze jediný den. Tvořící se semena však vyštipujeme, tigridie se totiž ochotně rozmnoží i z dceřinných cibulek.

Zimování tigridie není složité

Na podzim počkáme na první mrazy a cibulky vybereme ze zeminy týden až dva poté – listy odstraníme, cibulky uložíme do místnosti s teplotou 5-10°C a necháme zaschnout. Můžeme je uskladnit v papírovém sáčku nebo suché rašelině, nic víc není třeba. Dceřinné cibulky oddělujeme až těsně před výsadbou. Nikdy nepoužíváme nůž – nejde-li to nenásilnou formou, necháme je raději spolu.