Technický sníh na sjezdovkách jako problém pro přírodu – tyto aspekty zmiňují média jen málokdy

O umělém zasněžování se v poslední době často mluví. Obvykle v souvislosti s tím, jak moc který areál investoval do komfortu a pohodlí svých návštěvníků.

Zasněžuje se dokonce i teď, kdy musí být vleky ve skiareálech oficiálně uzavřené a lyžaři se tak na vrchol svahu musí dostat po svých – případně v závěsu za rychlým skútrem. Ovšem o technickém sněhu by se mělo mnohem hlasitěji mluvit i z hlediska ekologického.

Zdroj vody jako častý problém

Jen málokterý areál si nechává vodu na zasněžování dovážet (čest výjimkám). Mnohem oblíbenější praktikou je čerpání vody z jakéhokoliv zdroje, který se zrovna namane. Argument zasněžovatelů je jasný – jakmile sníh na jaře roztaje, voda se do půdy zase vrátí. Zapomínají ovšem na to, že svahy bývají tak promrzlé, že o žádném vsaku odtáté vody často nelze mluvit až do poloviny jara (leckde podle podmínek i déle). Vše, co roztaje, tedy jednoduše odteče do nížin.

Zdroj obrázku: Pixabay.com

Není zdroj jako zdroj

Problémem mohou být také ony místní zdroje. Není tak neobvyklé, že jako zdroj vody pro sněhová děla poslouží místní malý potůček, který má i tak během každé zimy problém s tím, aby si udržel dostatečný průtok a množství vody. Pokud ho totiž nemá, většina jeho obyvatel v zimě zmrzne.

Přemrzlý sníh rostlinám neprospívá, spíše naopak

Bylo by také chybou myslet si, že umělý sníh poskytuje trávníku pod sebou onu hřejivou peřinu, jako to umí starý dobrý prašan. Místo toho je de facto vymražuje, takže do jara přečkají jen ty nejodolnější. Udusaný sníh navíc taje jen pomalu, což ještě více zpomaluje klíčení a celkový vývoj lučních rostlin. Sjezdovky jsou tedy z toho hlediska víceméně mrtvou zónou. Pokud se na nich navíc lokálně nacházejí místa „vydřená až na hlínu“ a neustále přibývající technické stavby, musí být negativní dopad na ekologii jasný úplně každému.

Zdroj náhledového obrázku: Pixabay.com