Svída krvavá, nebo svída bílá?

Svídy sdílí společný rod Cornus a čeleď svídovitých, která má asi 25 druhů. Vyznačují se především vínově červenou barvou prutů a vyskytující se ve všech oblastech mírného pásu. Jedná se o opadavé listnaté keře s dobrou odolností vůči mrazu a větru.  Nejznámějším druhem je Svída krvavá a Svída bílá nebo třeba Svída japonská.

Nejznámější druhy

Svída bílá má červenou barvu kmínku i prutů s jednoduchými listy, bělavými květy a bílými až namodralými plody. Keř dorůstá výšky 2–3 metrů a dlouhé rovné větve nekoření. Svída krvavá dorůstá větší výšky než Svída bílá a to až 5 metrů. Kůra prutů je zpočátku nazelenalá a až později se barví do červených nebo hnědých odstínů. Listy se zbarvují do machově červené barvy.  Bělavé květy kvetou v pěticentimetrových květenstvích s tmavě fialovými plody. Pod Svídu krvavou patří ještě Svída krvavá uherská nebo jižní.

Pěstování a množení

Svídy mají rády slunné stráně, okraje světlých lesů a břehy malých vodních toků. Dobře rostou ve vlhčí a propustné půdě. Jak už bylo zmíněno jsou odolné vůči mrazu, větru, suchu i znečištěnému ovzduší.  U Svídy krvavé keře či jiného druhu je základem pěstování pravidelný řez. Svídy neseřezáváme nikdy až u země, ale 10 cm nad zemí. Tím docílíme nejen zmlazení keře, ale i nevzhledné metlovitosti a nadměrnému rozrůstání. Radikální řez se provádí jednou za 3 roky. Nejlépe na konci zimy, před rašením keře. Svídu můžeme množit jak dřevitými či bylinnými řízky, tak výsevem semen.

Využití

Svída patří k oblíbeným dekorativním dřevinám do okrasných zahrad, zejména díky barvě kůry, listům a plodům. Kvůli své odolnosti a bezproblémovému tvarování, jsou svídy také vhodné do živých plotů. Svídu krvavou lze zase přetvořit v bonsaj a některé kultivary můžeme pěstovat na terase v nádobách. Tvrdé dřevo se dokonce používalo při výrobě luků nebo násad nářadí. Využití této rostliny je zkrátka rozsáhlé.