Sírovec žlutooranžový: Imitace kuřecího masa, pro kterou musíte mnohdy vyrazit se žebříkem

Houbová sezona už bezpochyby začala, důkazem čehož jsou nálezy kačenek českých, smržů, polniček, jidášova ucha, májovek a mnohých jiných druhů hub. Rozhodně byste se ale neměli dívat pouze pod nohy, protože by vám unikla vynikající delikatesa, a to sírovec žlutooranžový. Právě on roste vyloženě na stromech a svým vzhledem dokáže upoutat na první pohled. Jak jej poznáme, kdy roste a jaké je jeho využití? To vše vám prozradíme v následujících řádcích.

Sírovec většinou najdeme na stromech

Laetiporus sulphureus představuje dřevokaznou houbu, která roste většinou na živých stromech. Najit ji lze ale i na rozpadajícím se dřevě, které se nachází na zemi. Domovinou sírovce žlutooranžového jsou především listnaté stromy. Vějířovité či půlkruhovité trsy se nachází nejčastěji na topolech, vrbách, dubech nebo ovocných stromech.

Sírovec žlutooranžový: Foto autor: GLJIVARSKO DRUSTVO NIS https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Laetiporus_sulphureus_(17561876266).jpg

Krásná žlutooranžová barva

Sírovec žlutooranžový je nepřehlédnutelný nejen díky svému tvaru, ale také díky své barvě. Ta je sytě žlutooranžová. Ostatně samotný název je odvozen od síry, tedy známého chemického prvku. Svrchní strana plodnic bývá u této houby citelně pruhovaná. U starších exemplářů už se setkáme spíše s vybledlou barvou.   

Sadaři nadšení nesdílejí

Divit se jim pochopitelně moc nelze. Sírovec je chorošem, logicky tak parazituje na dřevě. Ostatně mnohdy je označován také jako choroš sírový nebo chorošovec sírový. Napadené stromy postupně hnijí a jsou nakonec zlikvidovány úplně.   

Rekordman vážil až 45 kilogramů

Se sírovcem se lze setkat prakticky po celou sezonu od časných jarních měsíců až po říjen. Trsy této houby dosahují zpravidla průměru až 50 cm. Největšího sírovce žlutooranžového nalezli ve Velké Británii a vážil neskutečných 45 kilogramů.

Sírovec žlutooranžový: Foto Zdeněk Pelda

Sbírají se mladé plodnice

Ideální jsou ovšem ke sběru logicky mladší plodnice, které mají v průměru od 20 do 30 cm. Mladá plodnice je typická jak výrazným barevným odstínem, tak i měkkostí a poddajností. Jednoduše se porcuje nožem. Pokud do plodnice nůž lehce zajede, je ke sběru ideální. Vybledlé plodnice nechte v přírodě. Sírovec se většinou objeví na svém původním místě i příští rok.     

Záměna není pravděpodobná

Podobných hub je totiž velmi málo, spíše nejsou. Ve vyšších polohách roste sírovec horský označovaný latinsky jako Laetiporus montanus. Najdeme jej spíše na pařezech smrků a modřínů, tedy jehličnanů. Jinak je do jisté míry podobný i trsnatec lupenitý, Grifola frondosa. Ten ale na řezu černá, nicméně je také jedlý. Pozor na bondarcevku horskou, která má výrazně palčivou chuť a je nejedlá. Někdy se sírovec zamění za mladší plodnice vějířovce obrovského. Ty mají ale spíše hnědou barvu.

Trsnatec lupenitý: Foto Autor Sinisa Radic https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Grifola_frondosa.jpg

Kuřecí maso rostoucí na stromě

Hledáte skvělou vegetariánskou alternativu za kuřecí maso? Jemná a křehká konzistence sírovce jasně napovídá, že ji představuje. Ostatně anglicky je označován jako chicken of the woods.  

Kuchyňské využití je multifunkční

Sírovec se v kuchyni hodí takřka na vše. Ideální je nechat houbu přes noc odstát v mléce. Poté se už naporcuje a povaří 15 minut buď v osolené vodě, nebo v bujónu. Následně už lze pracovat se sírovcem podobně jako s kuřecím masem. Vynikající je na řízky v trojobalu. Takový guláš ze sírovce také stojí za to a zapomenout nelze ani na využití pod maso. Jinak jej lze i zavařit. V octu chutná skvěle.

Zdroje info: Autor, nahoubach.cz, myko.cz, ireceptar.cz

Sírovec žlutooranžový: Náhledové foto Zdeněk Pelda