Savanové kočce koluje v žilách krev divokého servala

Nádherný a milý domácí společník s nezaměnitelným výrazem, nápadně zbarvenou srstí a bezproblémovou povahou – to je savanová kočka, kterou řada chovatelů vůbec nezná. A to je velká škoda.

Savanová kočka patří mezi plemena koček s velmi krátkou historií. Vždyť první křížení bylo zdokumentováno až v roce 1980 a na Mezinárodní asociaci koček bylo toto plemeno prezentováno až v roce 1996.

Záměrem bylo vyšlechtit kočku připomínající svým vzhledem její divoké kočičí předky, ale zároveň docílit přítulné a bezproblémové povahy klasické kočky domácí. Šlechtitelské stanice v počátku křížení využívaly charakteristicky zbarvené jedince kočky krátkosrsté, serengetské, bengálské nebo egyptské mau. Dnes je již vzhled savanové kočky standardizován, ale jejím chovem se stále zabývá jen velmi málo chovatelů. Patří spíše ven, než do bytu, ovšem dovnitř se ráda vrací, což ji u řady „běžných“ chovatelů značně limituje.

Exkluzivní mazlík s loveckými instinkty

I když patří savanová kočka k nejtěžším plemenům koček (může dosahovat váhy i 10 kg), nečiní jí pobyt ve stísněných prostorách bytu žádné potíže. Je nenáročná a velmi dobře se snáší s ostatními zvířaty. Čas od času se ale mohou projevit její divoké instinkty a ona začne pronásledovat třeba domácího křečka.

Nevyžaduje ani nijak náročnou péči o srst – stačí ji občas vykartáčovat. Náročnější je pouze v případě krmení – vyžaduje krmiva určená pro její váhovou kategorii a to v odpovídajícím množství.

I když jde o kočku domácí, určitě jí nejsou cizí ani výlety po zahradě nebo procházky po boku svého pána. Savanová kočka totiž velmi rychle přivykne standardnímu kočičímu vodítku. To by mělo být vždy kvalitní a maximálně pohodlné. Dokáže dokonce aportovat, pokud se jí chce a jestliže jí dáte tu možnost, ráda vás doprovodí třeba do práce, a pak se zase vrátí domů.