Přichází václavky: V lese nezvané, mírně jedovaté, ale oblíbené

Svatý Václav je už pryč, nicméně počasí je stále ještě příjemné. Lesy se barví do všech možných odstínů a přicházejí tradiční podzimní houby, na které se spousta houbařů chystá. Patří mezi ně samozřejmě i václavky, houby, které jsou alespoň jménem spjaté se patronem českých zemí. Jinak se totiž jedná fakticky o jakýsi symbol zkázy a likvidace. Likvidují totiž hnilobou stromy a bránit se jejich působení fakticky nelze.

Lidé si dokážou václavky vysadit i do zahrady

Jasně, protože si chtějí jejich chuti užít do sytosti. Dobrý nápad to ale bezesporu určitě není. Václavka je totiž schopna velmi spolehlivě zlikvidovat veškeré dřeviny, a to klidně i ty, jež jsou úplně zdravé. Napadne listnaté i jehličnaté stromy, které velmi brzy podlehnou zkáze. Za nějakou tu úrodu to bezesporu nikomu nestojí.

Václavky: Foto Pixabay

Jedinečná chuť, ale bez delší úpravy se neobejdete

Václavky se vyznačují zcela specifickou chutí. V guláši dokáže vyniknout naprosto skvěle. Pozor je ale třeba dát na důkladnou tepelnou úpravu těchto hub. Jsou za syrova mírně jedovaté, a tak byste je měli povařit minimálně 20 minut. V opačném případě mohou přijít velmi nepříjemné střevní a žaludeční obtíže. Citlivější lidé by václavky konzumovat neměli vůbec.

Václavky: Foto Pixabay

Spousta druhů roste až do listopadu

Václavek je spousta a mnohdy se na jednotlivých druzích neshodnou ani mykologové. Tradičně se užívá termínu václavka obecná. Zaměnit ji lze pouze za šupinovku kostrbatou, nicméně i ta je jedlá. Chuťově na václavku ale nemá. Václavky se sbírají až do listopadu, nejčastěji rostou na pařezech nebo u pat stromů. Hodně zajímavé je i to, že jistý druh americké václavky je považován za největší houbu světa. Měří se pochopitelně podhoubí, jež zabíralo plochu zhruba 1200 fotbalových hřišť. Tato houba údajně dosáhla stáří 2400 let a kdybychom ji vytáhli kompletně ze země, vážila by cca 100 tun.

Václavky: Náhledové foto Pixabay