Poslední prosluněné houbaření: Bedly, václavky a vatovec

Podzim se pomalu chýlí ke konci a čeká nás několik krásných sluncem zalitých dní. Toho jsme samozřejmě využili a vyrazili do lesa. Žádnou velkou úrodu jsme rozhodně nečekali, nicméně v poslední houby podzimu jsme skrytě doufali. Jasně, v listopadu přijde ještě hlíva ústřičná a mnohé jiné houby pozdního podzimu, skoro zimy, nicméně s mnohými druhy už je letos nadobro konec. Jak tedy vypadala naše procházka z pohledu nějakého toho úlovku?

Z mraků listí vykoukly bedly

Jako první nás zaujaly bělavé klobouky bedel, které se vcelku jasně ukazovaly mezi hromadou listí. Proč ne? Bedly jsou skvělé jak na másle, tak i v trojobalu. Byla by škoda si jejich zcela specifické chuti neužít. Že vážou nejvíce těžkých kovů, nám bylo absolutně jedno. Bedel by člověk musel jíst desítky, aby to mělo prokazatelně negativní vliv na jeho zdraví. Bedly už byly rozvité a s mladými jsme ani nepočítali, skutečně nikde kolem nebyly. Zarazila nás jen jedna, která skoro připomínala opravdový deštník.    

Poslední václavky?

Asi ano, většinou už byly trsy václavek přerostlé. Přesto jsme se setkali i s krásnými kousky, které jsme samozřejmě nezapomněli vyfotografovat. Poté jsme je pochopitelně sebrali. Takový guláš z václavek je doslova delikatesní a naložené v octu jsou také vynikající. Jen se musí pořádně podusit, aby se člověk náhodou lehce nepřiotrávil. To ví ovšem každý houbař.

Řízek přímo na louce

Přesně tak. U konce procházky jsme se ještě setkali s vatovcem. Pýchavka obrovská byla ukrytá pochopitelně v trávě. Kde taky jinde? Už jen zjistit, jestli není uvnitř měkká, tedy nepoužitelná. Naštěstí nebyla. Hurá tedy na její vykroucení a doma budou řízky.

Hub tedy příliš nebylo, sem tam ještě starší holubinka nebo špička, nicméně atmosféra v lese stála za to. Ostatně, podívejte se na naše fotografie.