Pokojová květina eukalyptus

Eukalyptus je cizokrajná rostlina, kterou u nás často známe pouze díky jejím lístkům, které se mohou kouřit, případně luhovat. Pokud ale chcete mít doma voňavou rostlinu, která dokáže nabudit i estetický dojem, pak jste na správné adrese. Že nevíte, jaká jsou pravidla pro pěstování eukalyptu. Nevadí, v následujících řádcích se zaměříme na jeho původ, možnosti pěstování a další aspekty, které jsou s ním jakkoli spjaté.

Původ a základní druhy eukalyptů

Eukalyptus se pochopitelně v přírodě i v domácnostech může vyskytovat v několika kultivarech. Tím základním a nejrozšířenějším je bezesporu blahovičník Gunnův. Už když si k němu přičichnete, prakticky ihned zjistíte, že se jedná o nejvoňavější kultivar. Vyznačuje se také poměrně drobnými klatými listy šedivé až modré barvy. Výbornou volbou je i blahovičník citrónový, který se ve volné přírodě dokáže rozrůst až do délky 50 metrů. Oblíbený je hlavně díky typické citrónové vůni, kterou jiné podobné rostliny nemají.

Výsev eukalyptu a vhodné stanoviště

Máte-li k dispozici semínka eukalyptu, vyplatí se začít s vyséváním v únoru, případně na začátku března. Výsev postačí na povrch samotného substrátu. Pozor si dejte na přemokření, jelikož může dojít k výskytu všudypřítomných plísní. Ideální teplota se pohybuje okolo 18 stupňů Celsia. Seínka vyklíčí většinou do jednoho týdne. Zeminu by mělo tvořit zhruba 40 % rašeliny a zbytek zahradního substrátu. Eukalypty mají poměrně rády chladnější místa a dostatečné množství rozptýleného světla. Výborné je západní nebo východní okno.

Ven, nebo domů?

Obecně se eukalyptus doporučuje pěstovat jako pokojovou rostlinu. Od jara až do podzimu může být klidně i v květináči venku na zahradě. Ideální je mít eukalyptus v zimě někde v nevytápěném skleníku, anebo na chodbě. Jak blahovičník Gunnův, tak i citrónový v našem prostředí dokážou při vhodné péči bez problémů růst. Co se týká zálivky, v létě by měla být maximální, v zimě naopak minimální.