Peprná cesta pepře do Evropy… V čem byl ten starověký odlišný

Pepř v současnosti tvoří rovnou pětinu vyráběného a prodávaného koření, nebylo tomu ale tak vždy. Svého času platil za opravdu luxusní komoditu a jeho užívání bylo výsadou jen těch nejbohatších.

Budeme teď mluvit o pravých pepřovnících (Piper), rostoucí zejména v Asii. I když na světě existuje mnoho dalších druhů rostlin, které lze jako pepř použít (v Severní Americe je to např. pepřovec brazilský, v Africe zase etiopský pepř), pepřovník je zkrátka pepřovník. Na světě najdeme více než 1600 druhů rodu Piper, jako koření se však používá jen šest z nich.

Černý pepř? Ale kdeže, prim hrál ten dlouhý

Černý, bílý a zelený pepř – klasická trojice různě upravených plodů rostliny, nesoucí název pepřovník černý (Piper nigrum). Narazit na ně můžeme doslova na každém rohu. Ve starověké Indii a přilehlých oblastech však byl mnohem oblíbenější tzv. dlouhý pepř (původem z rostlin Piper longum a Piper officinarum). A právě na něj narazil v roce 327 př. n. l. i Alexandr Veliký a přivezl ho do Evropy.

Zdroj obrázku: Commons.wikimedia.org

Antický svět se této novinky ihned dychtivě chytil. A vůbec mu nevadilo, že se pepř musí do Evropy dostávat poměrně složitou cestou přes Arabské moře a Egypt, což jeho cenu vyšroubovalo nahoru. Šlo o vítaný doplněk pokrmů a v neposlední řadě prý i o afrodiziakum (což se ovšem v té době dalo říct s trochou nadsázky o všech luxusních pokrmech).

A dlouhý pepř se v přízni evropanů dlouho udržel. A to i přesto, že v polovině 15. století obchodování s ním téměř přerušilo turecké dobytí Konstantinopole. A musel přijít až Vasco da Gama, který obeplul Afriku, aby toto oblíbené koření opět dostal na stoly movitých strávníků.

Jak změnil historii pepře portugalský monopol

Není divu, že se Portugalci dlouho snažili o to, aby obchod s pepřem zůstal výlučně v jejich rukách. A ceny pepře šly stále nahoru. V té době se však kromě známého dlouhého pepře začal objevovat i levnější bílý či černý pepř. A právě cena nakonec rozhodla o tom, který oblíbenec to v Evropě vyhraje.

Když portugalský monopol na dovoz pepře padl, padly s ním i jeho ceny a pepř se rázem stal dostupným téměř komukoliv. Jeho pověst afrodiziaka ho však předcházela. Nedoporučoval se proto ženám a samozřejmě ani obyvatelům klášterů. Hojně byl proto nahrazován drmkem (Vitex agnus castus), kterému se proto dodnes přezdívá mnišský pepř.

Ale nešlo jen o kuchyňskou přísadu. Pepři byly přisuzovány i mnohé léčivé schopnosti – od analgetického působení, přes potlačování infekcí dýchacích cest až po léčbu nespavosti. Dnes víme, že dokáže napomoci efektivnějšímu trávení (zvláště u mastných pokrmů) a působí i jako účinný antioxidant. Rozhodně bychom to však s ním neměli přehánět.

Zdroj náhledového obrázku: Pixabay.com