Neznámé okopaniny z Jižní Ameriky

Prozatím je potkáváme spíše na zahradních veletrzích nebo jako doporučení pod čarou v časopisech o zdravé výživě. Ovšem vzhledem ke své odolnosti a snadnému pěstování se dost možná šťavel hlíznatý, lichořeřišnice hlíznatá a jakon v našich zahrádkách už velmi brzy budou vyskytovat stejně běžně, jako třeba brambory.

Koneckonců, brambory k nám také dorazily přes moře, tak proč by tento proces expanze nemohl jednoduše pokračovat? Pojďme si každý druh představit zvlášť.

Šťavel hlíznatý (Oxalis tuberosa)

Na první pohled zaujme svými listy, květy jsou spíše nenápadné. Ve zdravé výživě lze jeho hlízy sehnat pod označením oka. Škrob z oky se používá k zahušťování pokrmů, hlízy se pak upravují podobně jak brambory. Jedlé jsou pouze po uvaření.

Co potřebuje oka ke své spokojenosti:

• výsadbu na venkovní stanoviště do poloviny června
• spíše sušší a ne příliš těžkou půdu
• slunce
• organické hnojení
• spon 20×20 cm
• sklizeň po zámrzu

Lichořeřišnice hlíznatá (Tropaeolum tuberosa)

Méně známá příbuzná lichořeřišnice větší (Tropaeolum majus). Jejím jedlým kořenovým hlízám se říká také mashua. Připomínající svým tvarem hrušku a dají se konzumovat syrové i tepelně upravené. Netrpí na škůdce ani nemoci.

Co potřebuje mashua ke své spokojenosti:

• výsadbu na venkovní stanoviště od poloviny května
• úrodná půda s dobrou propustností
• slunce
• organické hnojení
• sklizeň po zámrzu

Jakon (Polymnia sonchifolia)

Znát ho můžete i pod názvem peruánský lanýž a čas od času bývá k vidění i v supermarketu. Svou chutí připomíná ředkev a lze ho konzumovat syrový i tepelně upravený. Listy se v Jižní Americe běžně zkrmují dobytku.

Co potřebuje jakon ke své spokojenosti:

• výsadbu na venkovní stanoviště do poloviny června
• nekompaktní, výživnou půdu
• slunce
• organické hnojení
• spon 50×50 cm
• sklizeň po zámrzu

Náhledové foto: Pixabay