Nejnebezpečnější invazní dřeviny na našich zahradách

Na první pohled vypadají krásně. Ovšem na ten druhý zjistíme, že rozšíří-li se do volné přírody, mohou velmi nepříznivě ovlivňovat původní biodiverzitu. Ani na zahradě nám však neudělají nejlepší službu, navíc se mohou snadno rozrůstat do okolí.

Jde vlastně o takový seznam stromů a keřů, které byste v zahradnictví měli obcházet velkým obloukem – a rychle je zlikvidovat, pokud už je na zahradě máte. Neříká se to snadno, ale pomůžete tím naší přírodě alespoň v lokálním měřítku. Koneckonců, podobnou snahu projevují v posledních letech i městské parky nebo zahrady.

Akát bílý (Robinia pseudoacacia)

Na naše území se dostal v 17. století. Ovšem před 200 lety vypukla doslova akátová mánie, kdy chtěl mít voňavé a medonosné květy ve svém okolí úplně každý. Bohužel, akát vylučuje do půdy látky, díky nimž v jeho okolí prakticky nic neroste. Zhoršuje kvalitu půdy a dokáže dorůst i z velmi malého kusu kořene, ponechaného v zemi.

Škumpa orobincová (Rhus typhina)

Je doporučována do zahrad jako keř, který se na podzim zbarví do všech odstínů červené, a potěší i velkými dekorativními květenstvími. Vypadá exoticky, rychle se však šíří do okolí prostřednictvím dceřinných odnoží. Navíc při poranění vypouští latex, dráždící oči i pokožku.

Pajasan žláznatý (Ailanthus altissima)

Vypadá velmi dekorativně, k půdě okolo sebe se však chová stejně macešsky jako akát. Navíc dokáže během jediné sezóny vytvořit tisíce semen s vysokou klíčivostí, která se snadno šíří po okolí.

Beztvarec křovitý (Amorpha fruticosa)

Nevypadá nijak nebezpečně, ovšem snadno se množí i z malých kousků větví, zvláště spadnou-li do vody. Představuje tak nebezpečí zejména pro vodní toky, v jejichž blízkosti se rychle uchytí a vytlačuje původní rostliny. Jde o keř ze Severní Ameriky, hojně užívaný jako půdokryvná rostlina. Pokud však bydlíte v blízkosti vody, pak si jeho nákup raději rozmyslete.