Naučíme vás, jak od sebe odlišit jmelí a ochmet

Ne vše, co lze v zimě pozorovat v opadaných korunách listnatých stromů je opravdové jmelí bílé. V některých oblastech ČR mu zdatně konkuruje i ochmet evropský. Ukážeme vám, jak se obě rostliny liší, abyste už příště nezůstali na pochybách.

Rod jmelí čítá po celém světě asi 100 druhů, ovšem ochmety jsou ještě bohatší – počítat sem můžeme až 500 druhů. U nás však lze narazit v zásadě na dvě zástupce: jmelí bílé (Viscum album) a ochmet evropský (Loranthus europaeus).

Jmelí: Zdroj obrázku Pixabay.com

Jmelí bílé

Jmelí bílé roste na celé řadě listnatých dřevin. Bývá k vidění zejména na lípách, jabloních, javorech, jeřábech, akátech, vrbách, topolech nebo břízách. Jeden z jeho poddruhů však lze vzácně zahlédnout i na borovici lesní či borovici černé. V Beskydech proniká až do hor, jinde na něj narazíme převážně v nížinách.

Během let mohou jeho kulovité útvary mít až jeden metr na šířku. Je stálezelené a každý rok přibývá jeho větvičkách jeden článek, zakončení párem vstřícně postavených listů. Dužnaté plody jsou čistě bílé, uvnitř s jediným semenem. Jde o dvoudomou stále zelenou rostlinu a bobule mají tedy jen rostliny samičí. V minulosti se z nich vařilo odolné lepidlo.

Ochmet evropský

Oproti tomu ochmet evropský na zimu opadává, proto ho není v zimě na stromech tak snadné najít. Musíte se také dívat na ty správné stromy. Roste téměř výhradně na dubu letním a zimním, výjimečně i na teplomilném dubu šípáku nebo na kaštanovníku setém.

Listy mají obdobně podélný tvar jako u jmelí, plody se však pyšní tmavě žlutou barvou. V korunách stromů na sebe ochmet upoutá také svou uzlovitou strukturou a velmi hustým uspořádáním větviček V minulosti se z nich připravoval lep, který sloužil ptáčníkům k lapání jejich kořisti.

Zdroj náhledového obrázku: Pixabay.com