Našli jste kominika? Hřib nachovýtrusý je jedlý, vzít ho určitě můžete

Setkali jste se v lese s velmi tmavým hřibem, který vypadal na pohled hezky, jen vás poněkud odrazovala ona takřka černá barva? Zřejmě ano, hřib nachovýtrusý není v našich lesích ničím ohroženým, ba naopak. Přesto se kvůli svému vzhledu moc nesbírá. Ono chuťově nejde také o žádnou hitparádu, přesto ale mladší plodnice určitě do košíku patří, o čemž ostatně bude ještě řeč v následujících řádcích.

Typický vzhled hřibu nachovýtrusého

Šedohnědý až černý odstín jasně charakterizuje tuto houbu a odlišuje ji od jakýchkoli ostatních. Povrch klobouku je sametový a rourky mají podobný šedohnědý odstín. Samotný klobouk má polokulovitý až klenutý.   Třeň je na povrchu také temný, nicméně dužnina je bělavá. Jinak na některých místech Porphyrellus porphyrosporus černá. Čím je houba starší, tím je tmavší. Starší plodnice se ostatně stejně nesbírají.

Kdy a kde?

Setkat se s ním lze od července až do října. Nejčastěji roste pod smrky, nicméně najít ho lze i ve smíšených lesích pod buky, případně borovicemi. Miluje zastíněná místa, mechy a mokřiny. Potřebuje ke svému růstu spíše neutrální až kyselejší prostředí. Většinou roste ve vyšších polohách, ale nemusí jít o pravidlo. Našli jsme ho v nadmořské výšce i okolo 300 metrů.  

Ne příliš skvělé kuchyňské využití

I u využití kominíka musíme být střídmí. Ve srovnání s ostatními houbami nejde o nějaký skvělý hřib, který byste museli mít. I když zavařeninu mohou oživit. Sbírají se jenom mladé plodnice, starší už ostatně zapáchají typický petrolejovým odérem. Podobně v uvozovkách voní impregnované staré dřevěné železniční pražce. Jinak je ale tato houba typická tím, že se jedná o jednoho jediného zástupce rodu Porphyrellus na Starém kontinentu. I proto si ji jen tak jednoduše nelze splést s ničím jiným.