Naděje, nebo konec? FeLV aneb kočičí leukémie
Domácí mazlíčci vyžadují pravidelnou kontrolu u veterináře. Někdy je špatný stav zvířete zjevný, jindy skrytý. Kočičí leukémie patří do druhé skupiny a ještě nedávno byla rozsudkem smrti.
Neznámá FeLV
Kočičí leukémie je pojem vcelku neznámý. Ten, kdo se s ní přímo nesetká, o ní nemá nejmenší potuchy. Diagnóza je to ale zdrcující a vyhlídky na úspěšnou léčbu minimální. I tak ale existují případy, kdy kočky žily mnoho let bez vážnějších komplikací, jen vyžadovaly důslednou péči a pravidelnou kontrolu u lékaře. Každé zvíře reaguje jinak, záleží na jejím věku, genetice, zdravotním stavu a přidružených potížích. Předem se nedá určit, bude-li progres rychlý a nemoc agresivní. Vabank.
Kočičí leukémie se dá poznat těžko, projevuje se totiž sérií nenápadných změn, které lidé běžně připisují jiným faktorům. Kočkám zblednou dásně, zežloutnou zuby a sliznice a výrazně pohubnou. Při pravidelném kontaktu se zvířetem není možné si takových proměn nevšimnout. Často dosáhne i jednoho kilogramu. A to může být u domácí kočky i čtvrtina tělesné hmotnosti.
Naděje nebo konec?
Bohužel se nemoc přihlásí o slovo i skrz mnohem vážnější potíže – zhoršené dýchání, horečky, anémie, problémy s reprodukcí, spavost a nádory. To vše může včas odhalit speciální test, výsledek bývá znám do pár minut. Úspěšnost léčby závisí na dvou faktorech – na stupni nemoci a imunitním systému kočky. Je-li nemoc v začátku a zvíře se vyjma FeLV cítí dobře, je šance na několik let života poměrně vysoká. V opačném případě se začnou komplikace nabalovat a zhoršovat. Konec většinou přichází v rámci několika málo týdnů.
Začarovaný kruh
Lidé, psi i jiná jsou v bezpečí, přenos na ně nehrozí. Jiných koček se to ale netýká, ty je třeba otestovat a v případě nouze izolovat. Většina koček si tento vir nese v sobě. A buď propukne nebo ne. Existují případy, kdy spolu zvířata žila a nakazilo se jen jedno. Nebo naopak všechna. Přesné parametry, které by určily míru ohrožení, nejsou známy.
Zdroj foto: Pixabay
Byrokratické kolečko
S tím vším se ale pojí jedna nepříjemnost, kterou mnohá depozita kategoricky odmítají. Stačí si představit situaci, kdy se rozhodnete dát domov zvířeti, ale kočka, pro kterou jste se rozhodli, je infekční. Bez testu – nevykazuje-li kočka projevy pokročilé nemoci – to ale nezjistíte. Útulky se nechtějí na veterinární péči finančně podílet. Což je při riziku přenosu mezi jednotlivými zvířaty (v rámci kočičí skupiny) přinejmenším bezohledné. Je tedy lepší hledat útulek, kde mají pro tento postup pochopení nebo zvířat podrobují péči zahrnující i zjištění takto závažných onemocnění. A respektují, že v případě nákazy můžete od adopce ustoupit.
Zdroje info: vlastní zkušenosti autora, veterina-bohemia.cz
Náhledové foto: Pixabay