Mláďata na zahradě – mnohdy jim pomáháme zbytečně, jindy je naopak nevšímavostí zahubíme

Zdroj náhledového obrázku: Pixabay.com

S příchodem jara se příroda okolo nás doslova rozezní zvuky rodícího se života. A ani naše zahrady nejsou výjimkou, zvlášť sousedí-li s polem nebo lesem. Poskytování pomoci bezbranným tvorům je lidskou přirozeností. Jak to však udělat, abychom místo toho mláďatům spíše neublížili?

Někteří majitelé zahrádek si myslí, že je lepší pomoci za každou cenu než vůbec ne. Vždyť v záchranné stanici si s mládětem poradí tak jako tak. To je však tak trochu alibismus. Někdo jiný musí napravovat naše škody, navíc ne vždy úspěšně. O zásadách pomoci bezbranným tvorům bychom proto měli poučit už naše děti.

Když se mládě neozývá, bývá v pořádku

Pojďme se hned na začátek podívat na malé zajíčky, srnčata a další. S tím, jak zvířata pronikají stále blíže k lidem, není výjimkou najít takové mládě třeba i za plotem. Jde o mláďata, která se rodí už plně vyvinutá a matky je v jejich úkrytech navštěvují několikrát za den. Nezůstávají však s nimi, aby na ně nechtěně neupozornily. Čekat poblíž takového mláděte, až se matka vrátí, je zbytečné. Nepřijde, protože se necítí v bezpečí. Proto jen zpovzdálí zkontrolujeme jejich stav. Jestliže vypadají malátně, mají na těle viditelné zranění nebo zoufale pískají, je na místě pomoci. V ostatních případech nikoliv.

Náš tip: Mláďata ničím nepřikrývejte. I když se např. mladí zajíčci rodí i uprostřed února, na takové podmínky jsou adaptovaní.

Zdroj obrázku: Pixabay.com

Jinak jsou však na tom savci, kteří se rodí slepí a holí. Mláďata veverek, ježků nebo třeba netopýrů potřebují teplo. Jakmile se ocitnou mimo mateřský pelíšek, zahynou. Největší chybu lidé dělají u veverek. I ty poměrně mladé totiž vypadají jako plně vyvinuté, ovšem málokdo ví, že k plnému nárůstu předních zubů potřebují asi dva měsíce. A bez nich zahynou hlady. Jestliže před člověkem neutíkají, také potřebují pomoc.

Jak je to s ptačími mláďaty

Vracení vypadlých mláďat do hnízda je vcelku běžná věc, ne všechna ptáčata to však potřebují. Pokud jsou ještě slepá, s brky v toulcích apod., pak se bez vaší pomoci neobejdou. O pachové stopy se bát nemusíte, ptáci příliš dobrý čich nemají a rodičovské pouto tak nepřetrhnete. Naopak vesele poskakující ptáčata jsou zcela pod kontrolou svých rodičů, kteří je neváhají krmit i na zemi. Jen jim zkrátka nějaký čas trvá, než se naučí létat.

Jiná situace je u těch druhů ptáků, jejichž mláďata po vylíhnutí ihned následují své rodiče – např. bažanti, kachny apod. Není-li jejich rodič nikde v okolí, samy si ještě neporadí. I kdyby si našly dostatek potravy, neubrání se případným predátorům.

A co říci závěrem? Než přikročíte k záchraně nějakého mláděte, zavolejte pro jistotu na dispečink záchranné stanice a informujte se, zda je vaše pomoc skutečně třeba. Existuje i Centrální dispečink záchranných stanic – stačí zavolat na číslo 774 155 155. Pokud často vyrážíte do přírody, doporučujeme si ho uložit do telefonu. Předejdete tak „záchraně“ mláďat, která vaši pomoc ve skutečnosti vůbec nepotřebují.