Mišpule se sklízí až nyní. Dají spousty potřebných vitamínů

V supermarketech se dnes setkáme až s neskutečným množstvím různých exotických plodin. Jen třeba takové banány pocházející třeba z Pobřeží Slonoviny, fíky mající původ v Brazílii, nebo litchi z Madagaskaru či ananasy z Kostariky a mnohé jiné dobroty stojí za zmínku. Mnohdy ale na pultech chybí tradiční tuzemské plodiny. Je to škoda, protože některé se sklízí až nyní a byly by rozhodně čerstvé. Typickým příkladem jsou mišpule.

Ovoce našich předků

Mišpule byly našimi předky pěstovány již od konce 12. století. Jako mišpuloň označovali naši předci ovoce, jež dozrávalo až poté, co přišly první mrazíky. Ostatně už v Ottově slovníku najdeme neskutečně množství odrůd. Jmenovat bychom mohli například kultivary, jako jsou mišpule:

• zubatolistá,
• přímovětvá,
• hruškoplodá,
• bezsemenná.

Jinak se hovoří také o odrůdě označované jako Mespilus germanica. Nejde o mišpuli německou, ale obecnou, jež pochází z oblastí jihovýchodní Evropy. Roste ale také třeba v severním Íránu.

Zmínka u i Shakespeara

Mišpule byla ve středověku skutečně hodně rozšířeným ovocem. Vždyť už v 8. století je patrné její pěstování z nařízení Karla Velikého. V jeho textu nazvaném Capitulare de Villis se hovoří nejenom o slivoních, broskvoních, mandloních či pomerančích. Často se setkáváme také s mišpulí. Vždyť o tomto stromu hovoří už Mercucio v Romeovi a Julii. A nejenom on!

Jak jsou využívány mišpule?

Zpracování je u tohoto ovoce skutečně multifunkční. Tradičně se z mišpulí vyrábí především nejrůznější marmelády a džemy. Jinak je vynikající také pyré z mišpulí a v neposlední řadě nelze zapomenout na přímou konzumaci ovoce, které projde mrazem. Jinak se dají plody přidat i do jablečné šťávy, případně není problém jednotlivé kusy nasušit. Jejich chuť bude také vynikající.