Migrace lidí? Ne – ta mravenčí, která zaplavuje naše zahrady, je mnohem horší

Někdy stačí opravdu málo a dojde ke katastrofě. Také jste někdy na cestě vzali stopaře? Pravděpodobně ano a možná o tom ani nevíte. Mnohdy mají totiž šest nohou a jejich velikost se počítá na milimetry.

Ano, na mysli máme mravence. Zalezou úplně všude, ovšem pokud je přemístíme od jejich domovské kolonie – zahynou. Nebo tomu tak alespoň donedávna bylo. Přesněji do doby, než se na Zemi utvořila megakolonie jednoho vzájemně spolupracujícího druhu.

Argentinští zimní mravenci jako nepříjemné překvapení na lodích

Původně žije tento druh mravenců s latinským jménem Linepithema humile v nivě jihoamerické řeky Paraná. Patří k poměrně agresivním obyvatelům oblasti, ovšem jeho řádění udržují v mezích jiné druhy mravenců.

Co se však stane, když se několik oplodněných královen vylodí docela jinde? Přesně to se stalo v roce 1882 na Madeiře a jen o pár let později (1891) v New Orleans. Variabilita mravenčího DNA byla v oblasti Paraná široká. Jak se jednotlivé kolonie oddělovaly, postupně se přizpůsobovaly podmínkám a měnily se. Netrvalo dlouho a dceřinná kolonie začala proti své domovské bojovat.

Ne však na Madeiře nebo v New Orleans. Protože přežilo jen několik málo královen, jsou všichni mravenci jejich potomky. A právě to způsobuje, že spolu jednotlivé kolonie perfektně spolupracují. A dokonce vůbec nemusí být na tom samém kontinentu, což prokázal pokus několika vědců, kteří mravence Linepithema humile odchytili a vypustili je k jejich bratrům na druhům konci světa. Zatímco u běžných druhů by vetřelci ihned zahynuli pod nemilosrdnými kusadly domácí čety, argentinští zimní mravenci se ihned začlenili do nové kolonie.

Zdroj obrázku: commons.wikimedia.org

Najdeme je po celém světě – kdy dorazí do ČR?

Dnes okupuje trilionová mravenčí megakolonie prakticky všechny teplé oblasti světa – například i jižní Evropu (u nás je pro ně naštěstí zatím příliš zima). Její pohyb krajinou připomíná partyzánskou válku – na místě vyhubí 90 % všech organismů a poté se přesune dál.

Přirozené nepřátele tito mravenci obvykle nemají. Čas od času se ovšem najde výjimka – například ohniví mravenci, kteří začali decimovat kolonie těch argentinských v USA. Paradoxem je, že jde také o zavlečený druh a dokonce z téže oblasti. A na světě bychom našli ještě pár dalších výjimek.

Celý problém se dost možná vyřeší sám

Lidem zatím tito mravenci příliš neškodí. Výjimkou jsou jen některé zemědělské oblasti – svou péčí o mšice a eliminací všech nepřátel totiž dovolují těmto škůdcům abnormálně prosperovat, což se neobejde bez drahých chemických zásahů a dalších opatření ze strany člověka.

Ovšem to, co mravencům zpočátku poskytovalo výhody, se dost možná stane i jejich záhubou. V roce 1990 se totiž tento invazní druh dostal na Nový Zéland. Lidé se snažili jeho šíření potlačit všemi dostupnými prostředky, ovšem téměř bez úspěchu. V roce 2011 však bylo zaznamenáno, že počty mravenců klesají – a to bez větší intervence člověka. A důvodem může být právě malá genetická variabilita, díky níž se mravenci hůře přizpůsobují nemocem a dalším podmínkám ve svém okolí. Za pár desítek let tak bude možná obávaná celosvětová mravenčí invaze natrvalo zažehnána.

Zdroj náhledového obrázku: commons.wikimedia.org