Měsíček lékařský: Nenáročná a vděčná rostlina

Kdybychom se měli zaměřit na nějaké stálice našich zahrad, určitě narazíme na měsíček lékařský. Právě on se hodí prakticky všude. Tradičně ho najdeme mezi letničkami, nicméně klidně ho lze mít i v bylinkové zahrádce, případně můžete uříznout měsíček i do vázy. Alternativ je zkrátka a jednoduše hodně. Vynikající jsou hlavně jeho ochranné funkce. Působí jako bič na svilušky, háďátka i mšice. A co třeba také jako nedílná součást zeleného hnojení?

Žádná složitá péče

Měsíček se o sebe dokáže bez problémů postarat i sám. Nároky na stanoviště jsou u něj úplně minimální. Asi nejlépe se mu daří přímo na sluníčku. Bez problémů ale dokáže růst i ve stinných polohách. Jedná se v podstatě o dvouletou rostlinu, nicméně zimu ne vždy přežívá, a tak se pěstuje fakticky jako letnička. Na stanovišti se bez problémů udrží, jelikož se množí tradičně samovýsevem. Rozhodně se ale vyplatí jeho růst kontrolovat, jinak se s ním pak nedomluvíte a bude fungovat jako plevel.

Zaštipujte včas

Rozhodně není od věci se o měsíček lékařský dobře starat. Ideálně je zapotřebí rostlinu řádně zaštipovat, aby se následně nerozvětvovala více, než je zapotřebí. Název Kalendae u měsíčku značí to, že by měl kvést celoročně. U nás tomu bývá od května až do září. První květy se standardně očekávají za nějakých 10 týdnů. Po odkvětu se rostliny seříznou zhruba 15 cm nad povrchem země. Jinak je třeba pravidelně odstraňovat odkvetlé části.

Využití měsíčku je skutečně multifunkční

Začít můžeme barvivostí měsíčku. O té věděli již dlouho před námi Keltové i Římané. Měsíček lékařský je typický přítomností kalendulinu, což je žluté barvivo. Květy se suší ideálně přirozeně a barvivo se vyrábí ze žlutých okvětních lístků. Jinak sušené lístky se používaly také jako náhrada šafránu. Podvodníci jej právě se šafránem míchali. Jinak se barvivo využívá hlavně v kosmetice při barvení vlasů.