Maiko, jedlá chryzantéma – vypěstujte si ji také

Potěší svými jedlými květy i listy. Na mísách se salátem bude vypadat prostě senzačně, a navíc ji zatím u nás pěstuje jen málokdo. Taková je maiko alias jedlá chryzantéma, která nenechá chladného žádného milovníka asijské kuchyně.

Jedlá chryzantéma je u nás známá pod více názvy. Lze ji zakoupit také jako zlateň věncovitou, žlutooko, kopretinu věncovou, pinardii či jako antimonio, kikunu, shungiku, tónghao, nebo mirabeles či moyu. Nejspolehlivější je proto sázka na její latinské označení Chrysanthemum coronarium.

Co si počít s jedlou chryzantémou

V kuchyni využíváme především její mladé listy, výhonky a samozřejmě i květy. Jde o cenný zdroj provitamínu A, silic a dalších důležitých minerálních látek. Potěší svou lehce štiplavou chutí (květy a opravdu mladé listy štiplavé nejsou) a samozřejmě i svou dekorativností. Upravuje se téměř výhradně zastudena, a to buď jako součást zeleninových příloh k masitým jídlům nebo i jako zajímavý komponent salátů. Může nám pomoci s trávením mnohdy těžkých asijských jídel.

Zdroj obrázku: Pixabay.com

Jak maiko pěstovat

Jedlá chryzantéma a je opravdu velmi nenáročná a značně odolná rostlina. U nás ji pořídíme nejčastěji ve formě semínek. Ta vyséváme na venkovní stanoviště kdykoliv od jara do léta, a to nejlépe v několika po sobě jdoucích výsevech, abychom si čerstvou zeleninu užili opravdu po celou sezónu.

Doma ji můžeme pěstovat celoročně. Potřebuje dostatečně vlhkou půdu. Pamatujte také na to, že ideální spona je asi 30 x 40 cm. Samotná sklizeň pak probíhá přibližně 5 týdnů po výsevu. Listy lze sklízet samostatně, ovšem jen do určité doby. Jakmile rostlina začne kvést, je na čase ji sklidit celou. Velmi rychle totiž přichází o svou šťavnatost a v zelených částech začínají převládat nepříjemně hořké tóny.

Zdroj náhledového obrázku: Pixabay.com