Libeček můžete vysévat na jaře i na podzim

Libeček lékařský (Levisticum officinale) alias „zelené maggi“ by neměl na žádné zahrádce chybět. A to tím spíše, že je vstřícný i k lecjaké pěstitelské chybě a pro zásobení běžné rodiny bohatě postačí i jedna jediná rostlina.

Když totiž libečku poskytnete vhodné podmínky, nádherně se rozroste. Trsy o průměru metru a výšce až dvou metrů (v případě kvetoucích stvolů) rozhodně nejsou výjimkou. Semena se vysévají v březnu nebo v dubnu, ovšem lze to udělat i na podzim – v teplých oblastech ČR klidně až do října.

Pomalý rozjezd vám libeček bohatě vynahradí

Libečku nějakou dobu trvá než vyklíčí a ani poté neroste zrovna rychle. Je to přirozené a není třeba se znepokojovat. Není problém ho předpěstovat třeba v květináči, při výšce 15 centimetrů by však měl přijít na své trvalé stanoviště. Dařit se mu bude na slunci i v polostínu, ovšem jen za předpokladu, že mu dopřejete humusovitou a dobře do hloubky prokypřenou půdu.

Obejde se prakticky bez zálivky (potřebuje jí snad jen v těch nejparnějších dnech) a neublíží mu ani většina škůdců. Pozor si dejte jen na to, abyste ho nepěstovali na místě, kde rok předtím rostla mrkev, pastinák, celer, petržel, koriandr nebo kmín.

Zdroj obrázku: Pixabay.com

Se semínky z domácích zdrojů nepočítejte

Kvetení libečku obvykle připadá na konec června. Lodyhy odstraňujte, aby se rostlina nevysilovala (a určitě je nevyhazujte, hodí se třeba do vývaru), ale pokud je necháte na místě, nic se nestane. V našich podmínkách se totiž tato bylinka vysemenit nedokáže.

Listy můžete zpracovávat čerstvé, zamrazit, je, ale i nasušit. Vašim pokrmům dodá příjemnou chuť, ale hodí se i při zažívacích obtížích, zlepšuje chuť k jídlu a příznivě působí i na žlučník k ledviny (kúra z libečku si dokáže si poradit i s ledvinovými kameny).

Zdroj náhledového obrázku: Pixabay.com