Domů Aktuality

Lesní posel smrti muchomůrka zelená už roste: Podle těchto znaků ji určitě poznáte

Radek Štěpán 29. 08. 2019 950 zobrazení

Nejjedovatější houba u nás se nyní dočkala příhodného počasí a spolu se spoustou dalších hub začala růst mnohem masivněji. Ne, že by se dříve neobjevovala, nicméně plodnic bylo k vidění v lese nepoměrně méně. I proto se vyplatí na muchomůrku zelenou podívat mnohem podrobněji. Označována je také jako muchomůrka hlíznatá a uvádí se, že pouhých 0,5 g zabije až 100 000 myší! Ty by poskládané vedle sebe vytvořily řadu dlouhou 18 km! Toto číslo je více než alarmující. Otrav lidí bylo zaznamenáno za celou historii poměrně dost. Ostatně některé zmíníme na konci článku. Nejprve se ale zaměříme na nejznámější znaky této houby a případné záměny.

Typické znaky muchomůrky zelené

Charakteristických znaků muchomůrky zelené je více než dost na to, aby ji člověk poměrně snadno poznal a nezaměnil s žádnou jinou houbou. Pro přehlednost je uvádíme každý zvlášť.

V mládí tvar podobný vajíčku

Úplně mladé muchomůrky zelené se podobají vajíčku. Přesně takto vypadá bílý blanitý obal označovaný latinsky jako Velum universale.

Muchomůrka zelená: Foto Radek Štěpán

Výrazná blanitá pochva

Většina muchomůrek vyrůstá z pochvy. Kalich smrti je právě pozůstatkem onoho vajíčka. U muchomůrky zelené je patrná poměrně výrazná bílá blanitá pochva, jejíž útržky mnohdy zůstávají i na větších plodnicích.

Zelená i bílá barva

Barva klobouku této muchomůrky bývá sytě zelená až žíhaná. Mnohdy se ale lze setkat i se spíše bílou variací. Některé muchomůrky jsou pouze bílé. Hovoříme pak o formě Amanita phalloides var. alba.

Bílý blanitý prsten

V horní části válcovitého či kyjovitého třeně se nachází blanitý prsten čistě bílé barvy, případně může být zeleně žíhaný.

Bílá dužnina

Uvést bychom měli i bílou dužninu a bílé lupeny. Řezem se nic nemění. Barva zůstává zachována.

Muchomůrka zelená: Foto Radek Štěpán

Možností záměny je více

Pravděpodobně nejčastěji si lidé zaměňují muchomůrku zelenou se žampiony. Ty samozřejmě nerostou z kalichu smrti a jen málokdy mají lupeny čistě bílé. Výjimkou je snad pečárka lesomilná. O zelené barvě klobouku u nich pochopitelně hovořit nelze. Známé jsou i záměny s bedlou vysokou. Ta také pochopitelně nemá kalich smrti, zpravidla bývá mnohem vyšší a vyznačuje se také hnědými šupinami na klobouku. Zaměněna může být muchomůrka zelená i za muchomůrku růžovku. Ta nemá kalich smrti a na řezu výrazně růžoví stejně jako v místech zasažených červy. Splést si mohou někteří amatérští houbaři muchomůrku zelenou s holubinkou trávozelenou nebo bukovkou. Oboje ale nemají kalich smrti a vypadají skladbou třeně i klobouku jinak.

Muchomůrka zelená: Foto Radek Štěpán

Až 90 % všech úmrtí po otravách způsobených houbami

Čísla hovoří jasně. Muchomůrka zelená je skutečně nejjedovatější houbou. Mohou za to především falotoxiny a amatoxiny. Otrava se projevuje běžně po 8 až 12 hodinách zvracením a průjmy po dobu kolem 2 dnů. Následně může dojít k selhání jater či ledvin, případně k tachykardii a poklesnutí krevního tlaku. Smrt přichází od 4. Do 12. dne otravy. U nás se otráví ročně 10 až 20 houbařů. Přežije jich dle statistik 75 %. Dle historických pramenů údajně otrávili touto muchomůrkou římského císaře Claudia. Pravděpodobně měla také co dočinění se smrtí Karla VI.