Kyselina šťavelová v zimním zahrádkářském jídelníčku

Zdravému organismu nijak nevadí a může mu být dokonce prospěšná, přesto bývá kyselina šťavelová brána v potaz až ve chvíli, kdy začne našemu tělu škodit. Jaké procesy má kyselina šťavelová v našem těle na svědomí a ve kterých potravinách jí najdeme největší množství?

Kyselina šťavelová je organická kyselina, kterou známe pod lidovým názvem jetelová sůl. Odborně se nazývá kyselina ethandiová. Přirozeně se vyskytuje v ovoci a zelenině a bez ní by v tělesných tkáních docházelo jen k minimálnímu procesu vstřebávání vápníku. Je vylučována močí, ale její nadbytečné množství se může usadit v kloubech nebo ledvinách a působit potíže.

Kyselina šťavelová má dvě formy

V přirozené formě najdeme tuto kyselinu prakticky v každém ovoci a zelenině, její poměr se ale zvyšuje spolu s množstvím obsaženého chlorofylu. Nejvíce jí tedy zkonzumujeme v zelenině listové, jako je: špenát, kapusta, hlávkový salát, zelená hořčice nebo tuříny. Velké množství kyseliny šťavelové obsahují také jahody nebo reveň (rebarbora).

Foto: Pixabay

Tepelně neupravená zelenina obsahuje organickou kyselinu šťavelovou, zatímco zelenina uvařená nebo upečená má v sobě již jen kyselinu anorganickou. A právě ta může působit problémy.

Kyselina šťavelová a vstřebávání vápníku

Organická neboli „živá“ kyselina šťavelová umí značně zefektivnit a zrychlit vstřebávání vápníku. Částečně ho rozpouští a zároveň stimuluje v těle žádoucí peristaltické procesy.

Anorganická kyselina šťavelová naopak podle dosavadních studií dokáže vstřebávání vápníku efektivně zablokovat a co hůř, sama se může začít usazovat v játrech, ledvinách či kloubech. Krystalky kyseliny šťavelové pak brání přirozenému plynulému pohybu a způsobují revmatismus, problémy s játry, ledvinové koliky nebo „jen“ mírné bolesti žaludku. Účinným procesem jejich odstranění je poctivá detoxikace organismu a následná úprava stravy, ve které by organická kyselina šťavelová měla převážit nad tou anorganickou.

Náhledové foto: Pixabay