Kočičí psycholožka Klára Nevečeřalová: Kočka se neobejde bez svého psychologa

Když má člověk v životě nějaké problémy, vyhledá zpravidla psychologa. Snaží se poté spolu na sezeních přijít na to, v čem ony potíže spočívají a jak je řešit. To by nebylo nic až tak zvláštního. Podobného specialistu mají ale také kočky, což mnohým z nás příliš známé není. Kočky ale také potřebují správnou péči, a to nejenom tu, kterou jim dávají jejich majitelé. Já jsem si dnes povídal s kočičí psycholožkou, specialistkou na trénink koček a odstraňování jejich problémového chování Klárou Nevečeřalovou.

Hezký den, duše kočky je bezesporu velmi křehká a vyžaduje péči podobně jako ta lidská. Souhlasíte?

No popravdě často ještě mnohem více protože zvířátka vám neřeknou, jak se cítí nemohou se ze svých problémů vypovídat, a tak se často stává že jejich chování bereme jako problémové, ale ve skutečnosti je to jen jejich forma volání o pomoc

Bohužel, když dnes vyslovím termín kočičí psycholog, mnozí lidé si budou ťukat prstem na čelo, protože se s nikým takovým nesetkali. Potkala jste už takové?

To víte že ano, ale doba postupuje ku předu a termín kočičí psycholog nebo i psí psycholog lidé už zají, naše služby často využívají, takže je to moc nepřekvapí a je to mnohem méně šokující, než to bylo před 11 lety, kdy jsem s touto prací začínala.

V jednom rozhovoru pro iDnes jste uvedla termín bipetuálové. Můžete ho prosím vysvětlit, zaujal mě…

Bipetuál je člověk který miluje psy i kočky stejně. Já totiž jsem původně chovatel psů a studovala jsem kynologii na vysoké škole, takže jsem k psům měla vždy blízko, no pak si ale mé srdce získaly kočky, což ale není důvod abych na pejsky nějak zanevřela. Prostě bipetuál.

Kočka je lovec. V noci vyráží ven, pes je spíše doma. Souhlasíte?

Ani ne. Záleží, co to je za kočku. Jsou kočky, které noční výpravy milují ale mám mezi klienty i kočky a kocoury kteří raději noc stráví s páníčkem v posteli a vyrazí až ráno po snídani. 😊

Foto: Pexels

Kočka na vodítku. Zvláštnost, nebo dnes již jakýsi standard?

Dnes už poměrně standard, i když já vždy dodávám že to není vhodné pro všechny kočky stejně. Některé kočky totiž mají venku v cizím prostředí strach a je pro ně venčení na vodítku spíše traumatizující záležitost. Jiné kočky si ale venčení vysloveně užívají. Záleží, co za kočku prostě máme doma jestli kočku dobrodruha, anebo domácího hlídače. 😊

Jak poznám, že kočka není šťastná?

No na tuto otázku já říkám že odborníkem na své zvíře jste vy. Univerzálně to nepoznáte. Ale když s kočkou žijete tak si všimnete i drobných výkyvů. Každá kočka je totiž jiná a vy jako majitel jí znáte nejlépe. Jedna kočka může být plachá a jejím standartním chováním může být, že se schovává, ale jiná může být přátelská a schovávání není jejím standartním chováním, takže jí asi něco bude trápit a třeba jí nebude dobře. To právě ví majitel, s kým žije a co je u jeho kočky „divné chování“ Obecně, ale kočky velmi často projevují nespokojenost močením mimo toaletu a agresí.

V čem spočívá vaše práce?

No někdy si mou práci lidé hodně idealizují a vidí jen jak sedím s kočičkami na zemi a „povídám si s nimi“. Ale moje práce je od vyřizování emailů, organizace času, aby mi nasedaly termíny na sebe, telefonování, samozřejmě do toho patří i vzdělávání se v oboru přes testování přípravků, hraček a vybavení až po tu špičku ledovce kde jezdím po přednáškách, komunikuji s médii a jezdím za klienty… U klientů ale moje práce spočívá především v takové trochu detektivní práci, kdy musím umět najít, jak problém vznikl, rozklíčovat ho a pokusit se najít řešení které bude vyhovující pro všechny členy domácnosti.

Kolik konzultací denně zhruba máte?

Snažím se to držet maximálně na třech. Vím, že jich zvládnu i pět, ale u té páté už je těžké udržet hlavu v tak bdělém stavu, jak bych potřebovala, takže k tomu se uchyluji jen v krizových situací kdy není zbytí protože je to nějaká „akutka“ kterou potřebuji někam vmáčknout přednostně. Ty tři jsou tak ideální, že vím že všem klientům dám maximum ze svých vědomostí a praxe.

Pomohl vám televizní pořad Kočka není pes?

Tak samozřejmě. Více mě zviditelnil. V té době kdy pořad začínal tak kočičí psychologie byla zde u nás v plenkách, sice jsem měla i v té době klientů poměrně dost, protože si mě prostě našli, ale myslím že pořad pomohl, obecně ve zviditelnění práce zvířecích psychologů, a to že i zvířata jsou opravdu citlivé bytosti a potřebují, aby s nimi tak bylo zacházeno. Myslím, že právě jak jste se ptal, jak na práci kočičího psychologa nahlíží okolí, tak právě i pořad Kočka není pes dostal do povědomí že je to velmi důležitá práce.

Moje kočka je agresivní. Co s ní mám dělat?

V takovém případě je bod číslo jedna vzít kočku na veterinu, jestli jí něco nebolí. Až po vyloučení nemoci, zranění nebo nějakých třeba již stařeckých změn se řeší hlava 😊 Pokud ej kočka klinicky zdravá tak se pak přihlíží na to, jestli kočka nemá nějaké trauma, jestli j í dotyčný neublížil, jestli není šikanovaná… je tam zkrátka celá řada faktorů a já musím strategickým vyptáváním najít tu správnou kombinaci proč je kočka agresivní a jak se to dá vyřešit.

Budu z ní chtít mít domácího mazlíčka. Naučím kočku poslouchat povely?

Pokud použijete metodu pozitivního posilování tak se i kočka může naučit poslouchat jako pes. Není to nic těžkého, a je to navíc skvělá mentální stimulace a perfektní prevence proti kočičí demenci.

Existuje něco jako kočičí úsměv?

To se zeptejte mých kočičích klientů 20 minut po tom co se vyválí v šantě. 😉

Co se týká počtu koček, hovoří se o tom, že jsou u nás přemnožené, souhlasíte?

Souhlasím, a bohužel současná legislativa je na to momentálně krátká, takže je za mě potřeba jí změnit, a myslím že by odborníci měli dát hlavy dohromady spolu s představiteli politiků, a nastavit nějaké rozumné zákony. Na kočky se totiž v zákoně skoro vůbec nemyslí, a když už, tak tak nejasně, že si to každý vykládá po svém a problematiku koček si přehazují jak horký brambor. Ale tam by bylo opravdu potřeba aby se sešli veterináři, psychologové, zástupci útulků a politici a nastavili nějaký pořádaný kastrační program, registrační program, upravili zákony o týrání koček apod… No je to velmi složitá problematika, a dokud se neupraví zákony tak bohužel kočky budou stále tím trnem v oku jako přemnožená škodná.

Foto: Pixabay

Nějaký silný zážitek s kočkou, s níž jste pracovala…

Prokousnuté lýtko od mainské mývalí kočky :D. I úrazy se samozřejmě stávají. Ale ne moje nejsilnější zážitky jsou vždy ty kdy ty kočky člověku přijdou „poděkovat“ S jednou kočičkou co čůrala mimo záchod mám krásný zážitek že se mě nejdříve bála já jsem doporučila otevřít uzavřený záchod, a jak to panička udělala tak kočka vběhla do záchůdku, spokojeně se do něj vyčůrala, a pak ke mně přišla otřela se mi o koleno jak jsem seděla v tureckém sedu lehla si mi mezi nohy a spokojeně vrněla… To beru jako takovou velkou verzi kočičího děkuji. 😊

Přiznám se, jsme spíše pejskař. Co by mě mělo přesvědčit k pořízení si kočky?

Jestli jste pejskař tak nic.  Drže se pejsků, pejsci jsou taky super. Já myslím že každý živočišný druh má své milovníky. Pokud k Vám má kočka přijít tak ona přijde, to není o přesvědčování. A když k vám přijde tak se Vvm tak hluboko zavrtá do srdce, že budete nakonec taky ztracený bipetuál. 😊

Děkuji za rozhovor

Zdroje info: Autentický rozhovor s osobností

Klára Nevečeřalová: Náhledové foto se svolením Kláry Nevečeřalové