Když se dřeviny zblázní aneb reflorescence

Každý podzim a zimu pronikají do sdělovacích prostředků fotografie rozkvetlých stromů a keřů jakožto důkaz globálního oteplování a pokřivených přírodních dějů. Ve skutečnosti však k této zdánlivé zvláštnost dochází už odpradávna. Máme pro ni dokonce i odborný název – reflorescence.

Česky bychom reflorescenci nazvali opakovaným kvetením. Nejčastěji k němu dochází v září a říjnu. Rostlinu nijak neohrožuje, pokud probíhá správně. A dokonce existují rostliny, které byly kvůli reflorescenci do zahrad v minulosti hojně pořizovány – a dnes se znovu vracejí. Typická je například pro stálezelené pěnišníky (Rhododendron).

Reflorescence nevadí – jednoduše se kochejte

Důvodů, proč se pěnišníky a jim podobní jednoduše „zblázní“ je celá řada. Zpravidla jde o kombinaci faktorů. Květní poupata se totiž u mnoha druhů zakládají mnohem dříve než na podzim (jak většina nezkušených zahradníků předpokládá). Na větvičkách je objevíte snadno – jsou vypuklejší než štíhlé listové pupeny.

U pěnišníků je spouštěčem kvetení zejména nízká teplota, kombinovaná s krátkým dnem. K tomu u nás dochází v dubnu a květnu. Ovšem značné noční poklesy teplot mohou tutéž situaci navodit i v listopadu, zvláště je-li půda dostatečně zavlažována.

Naštěstí rostlina nikdy nerozkvete celá. Vždy si nechá v zásobě dostatek poupat i pro příští sezónu. Proč tomu tak je není úplně jasné. Není ovšem třeba se znepokojovat. Užijte si květy, dokud to jde.

Když rozkvétají jabloně

Ale pro příklady reflorescence nemusíme do Asie. Umí to i některé odrůdy jabloní. Větvička, na níž zároveň září květy i plody, tak nemusí být jen ilustračním výjevem z ručně malovaných herbářů. Naopak. Jabloňová poupata se navíc dokáží obejít i bez odpočinku. Takže i když se na podzim sotva dovyvinula, mohou „oživnout“ a potěšit vás svou jemnou krásou. Stromu to opět nijak neublíží. Není třeba se bát.