Když potkáte ježka v zimě, ne vždy potřebuje vaši pomoc

Je to už takový folklór. Od listopadu až do jara se záchranné stanice plní množstvím těchto pichlavých zvířátek, která sem přinesou uvědomělí majitelé zahrádek, kterým není osud těchto užitečných živočichů lhostejný. Mnohdy však ježky vytrháváme z jejich prostředí zbytečně.

Jak to poznat a na co si dát pozor, pokud se rozhodneme o ježky postarat sami? Pojďme si tuto problematiku shrnout v několika jednoduchých bodech.

Chcete vědět, jak si váš ježek vede? Zvažte ho

Ve skutečnosti potřebuje pomocnou ruku jen velmi malé procento ježků, kteří se v záchranářských stanicích objeví. Když totiž ježka potkáte třeba na sněhu, dost možná si šel jen protáhnout nožičky a vůbec to neznamená, že vás potřebuje.

Ale pokud si chcete být jistí, nezbude vám, než si ho prohlédnout důkladně. Je-li ježek viditelně nemocný, zraněný nebo opravdu malý (ještě bez zbarvení dospělce), pak není o čem diskutovat. Zvířátka o délce 10-15 centimetrů jsou již dospělá a bez nás se obvykle obejdou.

Co do váhy je to takto: má-li ježek na začátku října nejméně 200 gramů, je na zimu připravený dostatečně. Listopadoví ježci by měli mít 500 gramů a minimální váha na začátku prosince se pohybuje okolo 700 gramů. Ježka nejlépe zvážíte v nějaké textilní tašce – a dejte si pozor, mívá blechy.

I ježky můžete přikrmovat

Jestliže se váha ježka pohybuje na hranici, není ještě nic ztraceno. Zakupte pár konzerv pro kočky nebo opravdu kvalitní kočičí granule a dejte je do misek tam, kde se ježci pohybují. V menší míře lze podávat i piškoty, nesolené a nepražené ořechy, tvrdý sýr (s malým podílem tuku a soli). Použít lze samozřejmě i vařené maso – nejlépe kuřecí včetně vnitřností. Naopak libové hovězí lze bez obav podávat i syrové. A když se vám ježky přece jenom nepodaří vykrmit, počítejte s tím, že se o ně budete muset přes zimu postarat.