Jedovaté, ale jedlé václavky v plném proudu: Mají léčivé účinky

Svátek sv. Václava je už dávno pryč, nicméně až nyní se setkáváme s václavkami. Tyto pozoruhodné houby jsou pro mnohé jakýmsi závěrem, sezony, třešničkou na dortu, na niž se těší. Když už totiž v lese rostou, musí se chodit s opravdu velkým košem. Nehledají se, ale doslova sbírají. V trsech jich najdete neskutečné množství. V čem jsou tedy václavky výjimečné, jak je poznáme a jaké mají léčivé účinky? To vše vám prozradíme v následujících řádcích.

Houby s lupeny, jež sbírají skoro všichni

Spousta lidí vyráží do lesa sbírat hlavně plodnice hub majících zespodu rourky, tedy onen pověstný molitan. Většina lidí je totiž bezpečně pozná, a to i přesto, že rozlišujeme hned několik druhů václavek. Takřka všechny jsou ovšem jedlé, takže byste neměli problém.

Václavka smrková

Tradičně se setkáváme s václavkou smrkovou, která parazituje na smrkovém dřevě. Vyznačuje se především silně hnědavou barvou klobouku, jež má odstín mnohdy až do červena či fialova. Od středu se na klobouku táhnou šupiny, jež jsou tmavě hnědé, někdy i světlejší. Často to vypadá, jako by byl klobouk kořeněný skořicí či něčím podobným. Jinak má václavka poměrně nápadný vatovitý prsten v bílé či krémové barvě. Často roste až do listopadu. Tvoří nádherné trsy. Sbírají se hlavně mladé plodnice. Delikatesní je tato václavka hlavně v guláši. Používají se jen klobouky. Jinak se také nakládá do sladkokyselého nálevu. Zaměnit ji lze snad jen s šupinovkou kostrbatou, jež je také jedlá.

Václavka smrková: Foto Pixabay

Václavka obecná

Tato václavka je typická krásnou hnědou barvou podobnou medu a má žlutohnědé šupiny. Zdobí ji žlutý prstýnek. Roste na listnatých dřevinách. Mnohdy i v poměrně teplých oblastech.

Václavka obecná: Foto Pixabay

Václavka hlíznatá

Asi nejhojněji se vyskytující houba v listnatých lesích. Může růst i jednotlivě. Nejčastěji roste již v září, a to na rozkládajícím se dřevě. Má žlutohnědý až načervenalý klobouk s šupinami ve žlutém odstínu. Prsten je protrhaný a jeho zbytky jsou zachycené na třeni.

Václavka hlíznatá: Foto Pixabay

Houbu s léčivými účinky znali už ve starověké Číně

Už starověká medicína v Číně václavky dobře znala. Číňani věděli, že zlepšuje zrak a také efektivně posiluje trávení. Obsahuje zejména fosfor, draslík a vápník. Jen pro zajímavost, celkem 100 gramů václavek v čerstvém stavu obsahuje 7,5 g sacharidů, 0,6 g cukru a od 1 do 3 g bílkovin. Jinak výtažky z václavek působí proti plísním a bakteriím. Využívají se i proti pálení žáhy a vysoušení pokožky. Údajně potlačuje také příznaky epilepsie. Jinak lze václavky také sušit a následně používat prášek. Jinak je zapotřebí čerstvé kusy dokonale podusit, za čerstva jsou jedovaté. Co se týká prášku, denně by se mělo užívat maximálně 30 g. Jinak se prodává i v kapslích. Proč ale nakupovat, když můžete vyrazit do lesa?

Náhledové foto: Pixabay