Jarní uzení kuřete

Rádi byste si z udírny vytáhli také něco jiného než kabanos, maso nebo klobásy? Proč ne? Můžete klidně zvolit třeba kuře. Maso není rozhodně tak tučné, jako je tomu u vepřového, a doba uzení se také pochopitelně liší. Je kratší. Stejně tak nemusíte mít maso nijak výrazně dlouho naložené. Receptů na uzené kuře je spousta, stejně tak se volí různé teploty a doba uzení. Záleží individuálně na každém. My jsme se pustili do kuřete s velmi jednoduchým receptem.

Rychlé naložení masa

Základem je samozřejmě správné naložení kuřecího masa. Bát se ničeho určit nemusíte. Naopak! Potřebovat budete:

• jedno kuře, případně cca stejné množství jeho částí,
• 100 g cukru krupice,
• 200 g soli,
• cca 8 kuliček drceného pepře,
• cca 8 kuliček drceného jalovce,
• koření dle vlastní libosti.

Maso je zapotřebí pořádně osušit a následně vložit do připraveného láku. Tradičně by mělo kuře v láku ležet cca 4 hodiny, klidně ale můžete i déle, bez problémů třeba přes celou noc.

Udírna: Zdroj obrázku vlastní archiv Radka Štěpána

Doba uzení a teplota

Kuře jsme udili celkem 4 a půl hodiny a bohatě to stačilo. Měli jsme jej navíc rozporcované, takže o to se více rozpadalo. Teplotu v udírně jsme měli kolem 110 stupňů Celsia. Chuťově bylo kuře po vytažení vynikající. Jemné, rozpadající se.

Uzení masa a sýra: Zdroj obrázku vlastní archiv Radka Štěpána

Další detaily uzení kuřete

Jinak bychom měli také poznamenat, že jsme udili na bukovém dřevě, jež bylo samozřejmě pořádně vyschlé. K uzení se nám nesmírně hodila piva z malých pivovarů. Vždyť právě ony by se měly zachraňovat. Zapomenout nelze ani na desinfekci. Tradiční moravská slivovice k pořádnému uzení také patří. A co říct více, rozhodně jsme se nesdružovali, roušky jsme u udírny neměli, přece jenom, zdíme v rámci rodiny, takže je nepotřebujeme. Vy můžete samozřejmě také, třeba se vám náš postup bude hodit. Není na něm vůbec nic složitého. Fotky jasně prozrazují, že se vše povedlo.   

Zajímavé knihy o uzení: Zdroj obrázku Heureka.cz

Udírna: Zdroj náhledového obrázku vlastní archiv Radka Štěpána