Jaké choroby a škůdci hrozí vašemu salátu

Mladý salát: Zdroj náhledového obrázku Pixabay.com

Salát se řadí mezi nejznámější druhy zeleniny a také logicky nejzdravější. Vždyť právě tuto zeleninu konzumujeme prakticky celou a jejím základem je ona zelená část, která obsahuje spousty z pohledu fotosyntézy aktivní látky. Jestliže zvolíte ty správné odrůdy, není problém salát pěstovat klidně i celý rok.Salát může v průběhu růstu trpět nejrůznějšími chorobami. Také jej mohou napadnout škůdci. Co může rostlině ublížit nejvíce? Na to se zaměříme v následujících řádcích.

Různé hniloby salátu

V první řadě je zapotřebí jmenovat hniloby salátu. Je jich hned několik. Nejčastěji se objevují u příliš hustých porostů. Ty logicky nestíhají větrat a objevuje se u nich vysoká vlhkost. Poznáte ji hlavně podle uvadání krajních velkých listů salátu. Na kořenovém krčku se v případě hniloby objevuje často bílé mycelium houby mající vatovitý charakter. Na něm najdeme typické černé tečky označované jako sklerocia. Základním preventivním opatřením je především zajištění dostatečné vzdušnosti v prostoru mezi hlávkami salátu. Pozor také na příliš hlubokou výsadbu salátu. Určitě to nemůže být hlouběji, než dosáhne kořenový krček.

Salát: Zdroj obrázku Pixabay.com

Plíseň salátu

Je to právě plíseň, která napadá hlavně starší listy salátu. Postupem času n nich uvidíte skvrny světlezelené barvy. Ty ohraničuje žilnatina vytvářející tradiční geometrické tvary obdélníku nebo čtverce. Skvrny postupně získávají hnědou barvu a pletivo odumře. Ze spodní strany listů se vytvoří poprašek mající bělavý odstín. Choroba může být přenesena osivem, případně spórami, jež se nacházejí ve zbytcích po předchozí sklizni. Ideální je odvlhčit listy a nezalévat salát shora. Rizikové je také deštivé počasí a teploty mezi 15 až 18 °C. Důležité je tedy hluboké rytí a eliminace jakýchkoli zbytků. Pozor na hostitelské plevely. Vhodné je také moření osiva. Použít lze i fungicidy.     

Nedostatek vápníku a okrajové spály salátu

Pozoruhodné je také toto neparazitní onemocnění, jež není způsobeno škůdcem ani chorobou. Za vším stojí vnější podmínky. Okrajové listy se při okrajové spále barví do žlutého odstínu. Poškozené části listů se krabatí a schnou. Na povrchu listů bývá patrné také mycelium houby. Příčiny vzniku těchto potíží tkví hlavně v nedostatku vápníku a také vysoké vzdušné vlhkosti. Pozor i na nadbytek dusíku a draslíků v půdě, či vysoké teploty. Ideální je udržení neutrální či slabě zásaditého půdního prostředí. Doporučuje se i pravidelné vápnění.