Jak čistily mák naše babičky a jak my

Pěstování máku nejenom v komerční sféře, ale i na soukromých políčkách je ryze českým fenoménem. Nikde jinde u našich sousedů není možné kvůli nejrůznějším legislativním omezením narazit na takové množství polí a políček s makovicemi, plnými ocelově šedých zrnek.

Pokud jste i v chuti máku propadli, a přitom se vám nelíbí jeho vysoká cena a mnohdy i podezřelá chuť v obchodech, nejspíše vám právě teď dozrávají makovice z vaší vlastní produkce. A co si s nimi počít?

Dříve nesměl v žádné stodole chybět fukárek

Naši předkové to dělali jednoduše. Mák sklidili ve chvíli, kdy makovice už šustily ve větru. Následně je jemně zbavili hrubých nečistot a zpravidla nechali pár dní vysušit. Teprve poté je rozřízli a vysypali z nich maková zrníčka do vhodné nádoby.

Foto: Pixabay

Na hrubé nečistoty mívali po ruce sítko, ty jemnější doslova vyfoukávali za pomoci speciálního fukárku. V jistém smyslu se celý proces podobal oddělování zrna od plev. Nakonec se mák dosušil a uložil v plátěných pytlíčcích…

S čištěním máku prý pomůže i voda

Dnes je fukárek v našich domovech spíše nedostatkovým zbožím. Nabízí se tedy čištění za pomoci vodní lázně. Jde o trochu kontroverzní metodu, o které se tvrdí, že mák spolehlivě znehodnotí. Je-li však prováděna důkladně a to zejména s důrazem na následné dosušení, není k žádným obavám důvod. Znehodnocení máku plísněmi rozhodně nehrozí. A jak tedy na to?

Po přesetí přes síto mák zalijeme vodou tak, aby byl zcela ponořen, a jemně promícháváme. Nečistoty vystoupají k hladině. Vodu slijeme a celý proces opakujeme až do okamžiku, kdy je mák zcela čistý.

Nakonec ho v tenkých vrstvách vysypeme na plechy nebo tácy a necháme vysušit – nejlépe na sluníčku. Pravidelně promícháváme, aby se tekutina rychleji odpařila. Nakonec uložíme ve vhodné nádobě v temnu.

Náhledové foto: Pixabay