Jahodový špenát – zapomenutá pochoutka první republiky

Dříve se mu říkalo žminda nebo také žminda hlavatá a jeho listy se objevovaly na talířích zcela pravidelně. Pak byla jeho sláva zapomenuta a když se po letech objevil v zahradnictví jahodový špenát, alias merlík hlavatý (Chenopodium capitatum), považovala ho většina zahradníků za horkou novinku.

Zatímco listy jsou vhodné prakticky k jakékoliv úpravě, červené plody tvořily zajímavou součást dekorace slavnostního stolu. Bohužel výnosnosti špenátu ani zdaleka nedosahuje, a právě kvůli němu naše kuchyně po válce opustil.

Jahodový špenát – jak vlastně vypadá

Na záhonku jde o až 60 centimetrů vysokou rostlinu s pevnými stonky, z nichž vyrůstají trojúhelníkové listy se zubatými okraji. Mohou se sbírat jednotlivě a rostlina tak může dále růst. Mladé listy se konzumují syrové, u starších je vzhledem k jejich hořkosti doporučena tepelná úprava.

Dají se použít všude tam, kde obyčejný špenát a lze je také mrazit. Na rozdíl od něj však Chenopodium capitatum nedráždí žlučník, ledviny ani močové cesty. A navíc v ní najdeme i mnoho cenných látek, zejména vitamínů A, C a K a množství minerálů.

I jeho plody, připomínající jahody nebo maliny, jsou jedlé. Chutí připomínají však spíše moruše a pro mnoho lidí jde tedy spíše o chuťové zklamání.

Pěstování jahodového špenátu

Líbit se mu bude ve volné půdě ale i v nádobách třeba na balkóně. A poradí si dokonce i s celoročním pěstováním v místnosti. Potřebuje jen běžnou zahradnickou zeminu s přídavkem kompostu a a mírnou zálivku, semínka vyséváme do řádků asi 2 až 3 cm hluboko. První lístky je možné sbírat za 6-7 týdnů.

Hnojit začínáme ve chvíli, kdy se na rostlině objeví květy. Odstraňovat je nemusíme. Jahodový špenát také dobře snáší přísušky, ovšem při dostatku vláhy nám poskytne větší plody a šťavnatější listy.