Jahodka indická – likvidovat ji nemusíte, pověsti o ní přehánějí

V našich skalkách se vyskytuje poměrně často jako pozůstatek dekorativních snah našich babiček. A co hůř, ráda se šíří i do trávníku a na další místa, odkud ji zpravidla jen těžko dostáváme. K panické likvidaci dochází ve chvíli, kdy do rodiny přibude dítě – vždyť o jejích plodech se říká, že jsou jedovaté!

Naštěstí to není tak úplně pravda. I když se k jídlu indické jahodky (Duchesnea indica) opravdu nehodí, nijak ublížit vám nemohou. A dětem také ne. Tedy skoro.

Kde se na našich zahradách jahodka indická vzala?

Indický jahodník či jahoda – tak by zněl otrocký překlad anglického Indian strawberry. A neroste jen v Indii, ale také v Číně. Za její rozšíření mohou Angličané, kterým se líbil její dekorativní vzhled. Listy vypadají velmi podobně, jako ty od běžných jahod, ovšem umí potěšit žlutými květy a plody jsou spíše kulovité a velmi intenzivně vybarvené.

K jídlu se nehodí – nemá žádnou chuť ani vůni. A ani jedovatá není, ovšem její blízkost k zemi dělá z plodů ideální terč pro nejrůznější plísně a bakteriální kultury. Při konzumaci většího množství plodů by proto mohly přijít na řadu zažívací obtíže.

Jahodka indická na zahradě

Pokud už ji na zahradě máte, můžete se jejím éterickým vzhledem potěšit v závěsných nádobách. Do těch je totiž přímo ideální! Na stinných místech také dokáže zcela nahradit trávník, jak se to například stalo nad katedrou botaniky v pražské univerzitní botanické zahradě. Uplatní se i jako podrost pod stromy a na jiných tmavých místech, tady však bude kvést i plodit o poznání méně.

Ráda se ovšem šíří dál, takže pozor na to. Je vhodné určit hranice, za které tuto krásku jednoduše nepustíte. Ale likvidovat ji jen proto, že o ní kdysi dávno někdo mylně prohlásil, že je jedovatá, by bylo opravdu zbytečné.