Hřib koloděj: Houba, kterou se vyplatí sbírat

Počasí už je hodně příjemné a teploty sahají k tradiční letní třicítce. Jelikož spadlo poměrně solidní množství srážek, můžeme se setkat hned s několika druhy hub. Rostou už i ty hřibovité včetně kovářů či hřibů dubových. Hodně oblíbenou houbou je ale také hřib koloděj. Právě na něj se soustředíme v následujících řádcích. Podíváme se na to, jak vypadá, kde a kdy roste, případně na některé další zajímavosti, jež se ho týkají.

Vzhledově hodně zajímavá houba

Na první pohled zaujme hřib koloděj určitě krásným hnědavým či žlutavým kloboukem. V některých případech má do jisté míry červený nádech. Ze spodní strany je charakteristický žlutými rourkami, které mohou být oranžovějící. Třeň mívá tradičně délku 5 až 12 cm, široký je v maximu 5 cm. Potahuje jej červenohnědá síťovina s citelnými oky protáhnutého charakteru. Dužnina je žlutá, nicméně při poškození či řezu velmi rychle modrá. Splést si lze tuto houbu s hřibem kováře, který je z hlediska užitných vlastností podobný. Možná záměna existuje i s jedovatými hřiby kříštěm a satanem majícími vílou hlavu. Obě houby jsou ovšem spíše než čímkoli jiným vzácností.

Kdy a kde se s hřibem kolodějem lze setkat?

Roste tradičně od počátku června až do pozdního podzimu. Nejčastěji se s ním setkáme právě nyní v červnu. Tradičně roste hlavně pod lipami či duby mimo les. Jinak jej lze najít ale také klidně ve smíšených lesích. V jehličnatých se jedná spíše o výjimečnou záležitost. Jde o teplomilnou houbu, která se ve vyšších horských oblastech příliš nevyskytuje.

Foto: Radek Štěpán 

Využití v kuchyni je multifunkční

Chuť hřibu koloděje je charakteristicky hřibovitá a jemná. Určitě je zapotřebí tuto houbu delší dobu dusit, minimálně po 30 minut. Za syrového stavu může být mírně jedovatý. Žaludeční potíže způsobuje i jeho konzumace v kombinaci s alkoholem. Optimální je tento hřib do omáček i polévek. Na smažení se právě kvůli delší přípravě nehodí.

Náhledové foto: Radek Štěpán