Hlíva žlutá: Žádná anomálie, ale v přírodě se s ní jen tak nesetkáte

Máte rádi hlívu ústřičnou? Pak jste bezesporu slyšeli také o hlívě citronové. Přesně tak zní správný název hlívy mající typickou žlutou barvu. Právě tato houba roste zhruba od června do listopadu. V našich podmínkách se jedná o poměrně neznámou záležitost, která sem postupně proniká z Asie. Tady je v mnohých částech kontinentu dlouhodobou součástí jídelníčku. My se v následujících řádcích na hlívu citronovou zaměříme poněkud podrobněji, jednak ji popíšeme a jednak se zaměříme i na její výskyt a využití.

Vyšlechtěná podoba hlívy miskovité

Hlíva miskovitá byla postupem času vyšlechtěna z hlívy miskovité označované latinsky jako Pleurotus cornucopiae. Typická je kloboukem majícím v průměru od 20 do 50 mm. Barva klobouku je žlutá, zlatavá a postupně se stářím plodnic přechází až ve hnědou. Lupeny jsou poměrně husté a mají tradiční bílou barvu. Třeň je vysoký od 30 do 80 mm a jeho tloušťka může dosahovat až na 15 mm. Dužnina má bílou barvu a je vcelku tuhá.

Výskyt především Asii

Pleurotus citrinopileatus, jak je hlíva citronová označena latinky, se vyskytuje především v Asii. Tradičně se s ní v přírodě setkáme minimálně, jelikož se pěstuje především uměle ve specifických pěstírnách. Na rozdíl od hlívy ústřičně jde o teplomilnou houbu potřebující ke vzniku plodnic teplotu pohybující se v rozmezí 24-30°C. Roste na slámovém podloží, odštěpcích a podobně. Vzácně v přírodě ji lze najít na kmenech jilmů, ořešáků a některých jiných listnatých stromů.

Praktické využití hlívy citronové

I tato hlíva má léčivé účinky. Její chuť je poměrně jemná, slabě připomíná ovoce. Déle trvající úpravou se ještě zlepšuje. Plodnice příjemně voní. V kuchyni ji lze využít všestranně podobně jako hlívu ústřičnou. Vynikající je pod maso nebo i omáček.