Fotopříběh houbaře: V lese jsou žně

Dnes jsem si v lese vzpomněl na strýce, který říkal, že do lesa je potřeba vzít kosu. Tolik to kdysi rostlo. Když jsem se ale vydal na houby tentokrát, tak trochu jsem to předpokládal. Už jenom množství článků na internetu a reportáží v televizi úspěch předpovídalo. Přesto jsem vyrazil uprostřed pracovního týdne, abych se skoro s nikým jiným nesetkal. To se nakonec podařilo, ač se zpočátku kapky na čelním skle auta při jízdě k lesu doslova hemžily. Vzal jsem gumáky, nicméně nakonec bylo pod nohama relativně sucho. Inu, ve městě vypadá déšť trochu jinak než v lese. Jak se mi tedy dařilo? To vám prostřednictvím komentářů a obrázků rád prozradím.

Na okraji lesa mě uvítaly babky a holubinky

Přesně tak, už na okraji lesa v trávě bylo jasno, že to prostě roste. Babky byly starší a holubinky také. Navíc sytě červené klobouky jasně hovořily proti sběru. Vydal jsem se především na hřiby, takže jsem šel po houbách majících zespodu rourky. I když výjimky jsem nakonec udělal.

Kolečko bedel

Jednou z oněch výjimek byly bedly. Kdo by nechal v lese skvělé řízky? Našel jsem jich ze startu asi kolem 10 a raději je odnesl zpět do auta. Přece jenom, čekala mě ještě dlouhá cesta a klobouky by se v košíku pomačkaly.

Kozáky všude, kam se podíváš

Asi tak. Absolutně nejrozšířenější houbou v lese byl kozák. Našel jsem habrové variace, osikové a mnohé jiné. Klobouky se jim barvily přesně podle míst, kde rostly. Většina měla červivou stopku, což ale při takovémto množství nevadilo. Bral jsem i tak hlavně mladé plodnice.

I suchohřiby byly, ale málo

Hřib hnědý, panský, suchohřib. Ať už tuto houbu označujete jakkoli, setkal jsem se s ní v lese na počátku a pak už příliš ne. Možná je to její hodně tmavou barvou a mojí hřiboslepotou.

Jeden křemenáč, liška a spousta masáků

Ano, křemenáče neboli janka jsem našel pouze jednoho, ale byl opravdu krásný. Ostatně na obrázku se můžete přesvědčit. Osamocenou jsem našel i klouzka a lišku, ale do zavařeniny budou skvělé a rád je najdu. Posbíral jsem na omáčku i pár růžovek. Nezapomněl jsem ani na ryzce pravé a pár pýchavek do zavařeniny.

Spousta hřibů dubových a smrkových

Přesně na ty jsem od počátku cílil. Nakonec se mi podařilo. Už na počátku jsem našel jednoho dubáka, který byl ale hodně prolezlý červy. Postupně se přidávaly hřiby smrkové. Některé dokonce rostly nedaleko hřibu žlučníku. Nakonec přišly opět dubové. Po cestě zpět už jsem nebral kozáky a nakonec ani žádné jiné houby. Prostě nebylo kam. Teď už jen zavařit, usušit, zamrazit atd. V zimě si na nich pochutnáme všichni.