Divoká okurka se představuje

Divoká okurka je také známá pod názvem mexická okurka nebo ačokča. Divoká okurka je atraktivní a někteří lidé ji považují za okrasnou rostlinu – využívá se ale také jako zelenina. Latinský název této rostliny zní Cyclanthera pedata a svůj původ má v Jižní Americe. Patří do čeledi tykvovitých. Pokud už jste pěstovali něco z této čeledi (kam patří tykve, meloun nebo třeba okurky), pak jistě víte, že existují četní škůdci, kteří ji mohou napadnout. Divoká okurka je ale o něco odolnější.

Původ a výskyt rostliny

Divoká okurka pochází z Jižní Ameriky, konkrétně z oblasti Andských hor v Peru a Bolívii. Pro Inky představovala důležitou potravinu. I dnes je divoká okurka kultivovaná téměř po celé Jižní Americe, ve střední části Ameriky, Mexiku i Karibiku. Rostlině se dobře daří v horských nebo kopcovitých, vlhkých, subtropických oblastech. Protože se snadno množí, v některých částech (například na Floridě) byla považována za plevel.

Vzhled rostliny

Divoká okurka roste jako réva a může dosáhnout výšky až dva metry. Na jaře produkuje tmavě zelené palmovité listy, které jsou zaměnitelné za listy japonského javoru nebo konopí. Květy jsou malé, mají bílo-krémovou barvu a opylovači je přímo zbožňují. Po krátké době květu produkuje ačokča plod, který vypadá jako pepř v okurkové kůži. Toto ovoce je dlouhé 10-15 cm a zužuje se do mírného oblouku a je pokryto něčím, co bychom mohli nazvat ostny.

Sklizeň ovoce

Sklízí se nezralé ovoce, které se jí syrové. Pokud ovoce dozraje, je uvnitř duté, a má tvrdá, černá, nepravidelně tvarovaná semena. Ta se odstraní a ačokča se pak může naplnit paprikou (nebo něčím jiným), smaží se, restuje nebo peče. Nezralé ovoce má podobnou chuť jako okurka, zatímco tepelně upravené zralé ovoce chutná více jako paprika.