Co jste nejspíš nevěděli o šalvěji: Vděčíme za ni křesťanským misionářům

Pokud bychom chtěli u pěstování šalvěje sestavit takovou malou historickou osu, bylo by třeba začít už ve starověkém Egyptě a Persii. Právě tady lze totiž její použití a pěstování doložit úplně poprvé.

Postupem času se rozšířila do Středomoří, nejvíce se jí dařilo ve Španělsku, Itálii a Francii a samozřejmě neunikla pozornosti místních lékařů a léčitelů. Nakonec ji však do našich krajin přivezli ti, do kterých byste to nejspíš neřekli – křesťanští kněží a misionáři. Ovšem uvědomíme-li si roli klášterů v té době, vlastně to tak překvapivé není. Z pečlivě ošetřovaných zahrádek se odtud dostala i do vesniček a panských sídel. A kdy se to stalo? Podle všeho už v době Velkomoravské říše. Ano, tak dlouho už tu šalvěj s námi je.

Předávkování se může projevit epileptickým záchvatem

Používáme ji jako lék při řešení problémů s trávením, pro snížení pocení, jako regulátor cukru v krvi, pro snížení laktace po ukončení kojení, při chřipce nebo nachlazení, na potíže při menopauze, menstruaci či po porodu.

Ovšem nikdy ne jako prevenci! Obsažený thujon se totiž hromadí v játrech a postupně se pro naše tělo stává toxickým. Povoleny jsou maximálně dva týdny nepřetržitého užívání, poté je třeba léčbu na 2-3 týdny přerušit. Jestliže budete šalvěj užívat i nadále, riskujete zdravotní komplikace – třeba i epileptický záchvat. U vnějšího užití a výplachu toto omezení naplatí. Šalvěj pomáhá zahojit i hluboké rány, vředy apod.

Když šalvěj žloutne, nežadoní o vodu

Je poměrně suchomilná a pokud se z ní nesnažíte vysloveně vypěstovat kaktus, bude problém někde jinde. Žloutnutí může značit buď přelití nebo naléhavou žádost o nový květináč. Kořeny šalvěje totiž rostou rychle a během sezóny není výjimečné ani několikeré přesazování. Raději vždy vezměte o něco větší květináč, než u jiných bylinek – ušetříte si práci.