Cihelná dlažba a jak na ni
Jako materiál vypadají cihly velmi romanticky a dříve šlo dokonce o tradiční podlahovou krytinu. Jejich pórovitost a tím i náchylnost ke špinění je však v poslední době odstrčila doslova na okraj zájmu. A přitom je to škoda. Cihlová dlažba totiž vypadá skvěle a se správným ošetřením toho zvládne opravdu hodně.
Pokládka soudržné dlažby ve starém stylu tak má několik důležitých pravidel. Čistý, suchý a soudržný podklad napuštěný dobrou penetrací by měl být základem. A co dál?
Bez lepidla to nejspíš nepůjde
Možných způsobů je samozřejmě více, ale pro první pokusy se velmi dobře hodí flexibilní lepidlo s šířkou spáry 8-10 mm. Pamatujte na to, že tento typ dlažby není rozměrově tak přesný, takže výsledná šíře spáry by měla eliminovat nejrůznější rozměrové tolerance.
Pracujte maximálně čistě, každé zašpinění výsledný dojem zhorší. Cihly pak před vlastní pokládkou navlhčete ponořením do vody. Až dlažbu dokončíte, řiďte se pokyny výrobce lepidla a po dlažbě rozhodně nechoďte dřív, než zcela zatvrdne.
Na řadě je spárování
Opatřete si hmotu pro široké spáry a aplikujete ji nejlépe za pomoci igelitového pytlíku s odstřihnutým rohem. Snažte se dlažbu zbytečně nezašpinit a pokud k tomu přece jenom dojde, okamžitě ji očistěte houbičkou a vlažnou vodou. V případě potřeby neváhejte ani kartáčovat.
A jakmile spárovací hmota dokonale zaschne, nezapomeňte také na povrchovou impregnaci, která cihlovou dlažbu ochrání před znečištěním, mastnotou i vodu. Pátrejte po tzv. hydrofobní impregnaci, vhodné do interiéru i exteriéru. A nezapomeňte se seznámit s tím, jak může koncový nátěr ovlivnit samotný vzhled dlažby. Je docela dobře možné, že se zamilujete do sametového lesku nebo zatoužíte barevnost cihel trochu stárnout a ztmavit. Obojí je možné, stačí jen dobře vybírat. Jen bezbarvý lak obvykle působí značně nepřirozeně, ten tedy doporučit spíše nelze.
Už odmalička o mně říkali, že mám zelené prsty. A protože pod nimi stále něco roste, nemůžu si všechny ty zajímavosti a dobré tipy nechat jen tak pro sebe :)
