Čerstvé mišpule jsou na trhu: Kolik stojí, odkud pochází a jak je konzumovat

Chtěli byste vyzkoušet poněkud méně známé ovoce, které se aktuálně dodává na trh? Pak vsaďte na mišpuli japonskou. Eribotria japonica L. označovaná též jako lokva je skvělé ovoce mající hodně šťavnatou dužninu a sladkokyselou chuť. Ta je také do jisté míry natrpklá. Odkud mišpule pochází, kde se pěstuje a jak se konzumuje? Přesně na tyto základní otázky vám odpovíme v následujících řádcích.

Mišpule japonská pod drobnohledem

Eribotria japonica L je ovocnou dřevinou, která se řadí do velké čeledi růžovitých, tedy Rosacae. Původ je vcelku logický už díky samotnému názvu. Pochází z jihovýchodní Asie. Konkrétně lze hovořit třeba o centrální Číně. Plody této mišpule, často zaměňované za mišpuli obecnou, se postupně rozšířily do dalších lokalit subtropického charakteru. V Číně se hovoří o lokvátových bránách a uličkách jako o nevěstincích. Pokud tedy někdo běží pod kvítky lokvátu, míří za potěšením do podniku tohoto typu.

Charakteristické plody

Mišpule japonská je řazena k prvnímu jarnímu ovoci. Kvete velmi dlouho v podzimních měsících. Plody dává časně zjara, přičemž k nám se dostávají od dubna až do konce června. Nyní se lze v některých obchodech běžně s touto plodinou setkat. Dováží se hlavně ze Španělska. Samotný strom dokáže dorůst až 6 metrů a plody nápadně připomínají švestky či meruňky. Jde o kulovité tvary s typickou oranžovou barvou. U nás lze mišpuli japonskou pěstovat v květináči. Venku to kvůli klimatu není možné. Nesnáší deště a teplotu pod  – 5 °C.

Jak konzumovat mišpule?

Ideálně v čerstvém stavu, a to tak, že se jí pouze dužnina. Konzumovat lze i slupku, nicméně ta bývá tužší. Většinou se přetáhne přes plod a sní jen dužnina s tím, že pecky se samozřejmě nechají. Těch bývá v plodu více, ale lze se setkat klidně i s jednou jedinou. Jinak jsou mišpule vhodné na zavařování. Výborná je také jako součást pokrmů v dušeném stavu. Vyrábí se z ní i sirupy či likéry.