Bonsaj – čínské nebo japonské umění?

Asi všichni máme tyto miniaturní stromky spojené s Japonskem, ovšem kořeny tohoto nevšedního typu pěstování miniaturních stromů leží právě v Číně. První dřeviny pěstované v nádobách, se na jejím území objevily asi před 500 lety a Japonci pak toto umění převzali a zdokonalili.

Rozhodně však nešlo o volnočasovou zábavu nejvyšších vrstev společnosti. Zpočátku bylo pěstování stromů, keřů a lián tímto způsobem určeno zejména pro lékařské školy, které díky tomu měly k dispozici okamžitou zásobu čerstvých listů nebo kůry. Teprve později byly tyto stromky pěstovány pro okrasu.

Odkud pochází název bonsaj?

Původně jde o výraz pun-sai, vyslovovaný s důrazem na sai. Značí strom v nádobě a přesně tím také bonsaj je. Musíme ji vnímat jako celek, jako harmonickou kompozici obou elementů, podtrženou ještě okolními podmínkami. Vyjmeme-li stromek z nádoby a zasadíme ho do volné půdy, přestává být bonsají.

Původní bonsaje byly sbírány ve volné přírodě

V Japonsku šlo svého času o velmi ceněnou profesi. Bylo totiž třeba vyhledávat stromky, které přírodní podmínky vytvarovaly do mnohdy groteskních podob. Sběrač se tedy nesměl bát výšek, strmých srázů ani roklí. Není divu, že samotnému sběru předcházelo mnoho rituálů. Poté byly stromky přeneseny do speciálních školek, kde se aklimatizovaly předtím, než byly definitivně zasazeny do nádoby.

Dnes je sběr bonsají ve volné přírodě zakázán nejenom v Japonsku, ale i v mnoha dalších státech světa. Potřebujete na něj speciální povolení, a také zkušenosti. Stačí malá chyba a nádherný stromek, který jste si domů přinesli z lesa, tento šok jednoduše nepřežije. Radikální omezení kořenového systému, změna zálivkového režimu, atd.

Divoké bonsaje jsou dodnes ve sbírkách ceněny nejvíce, ty ve volném prodeji však pocházejí z rukou pěstitelů, pracujících se semínky, odnožemi, rouby nebo řízky.