Albíni rostlinné říše vypadají jako mrtví

Když se řekne albín, vybavíte si dost možná bílou myš či králíka, případně částečnou formu albinismu například u bílých tygrů (ne, ti liberečtí albíny opravdu nejsou). Ale najít něco takového u rostlin? Nemožné. Nemohou mít přece bílé listy – jak jinak by dokázaly přežít?

Ovšem okolo čtyř stovek stromů, které najdeme v Národním parku Redwood (Redwood National and State Parks zkratka RNSP) v USA v Kalifornii, si to ale nemyslí. Jde o velmi vzácné bílé sekvoje, o nichž většina lidí ani netuší, že existují.

Zdroj obrázku: commons.wikimedia.org

Nejsou mrtvé, ale vypadají tak

Není divu. Biologové se totiž snaží přesné místo jejich výskytu utajit a ochránit je tak před mnohdy nepříliš pozitivní pozorností turistů. To však rozhodně neznamená, že bílé sekvoje neexistují.

Na prvním pohled vypadají, jako by z nich všechen život už dávno vyprchal. Když se však jejich větví dotknete, zjistíte, že bez života rozhodně nejsou. Jen vypadají, jakoby pocházely z úplně jiného světa.

Odpověď může ležet v půdě a symbióze

Pro začátek je třeba vědět, že sekvoje nejsou bílé celé. Ve skutečnosti z každého kmene vyrůstají jak běžně zabarvené větve, tak i ty bílé. A proč tomu tak je? Za vše pravděpodobně může vysoká koncentrace těžkých kovů v okolní půdě. Kadmium, měď, nikl… Rozbor zelených a bílých částí sekvojí ukázal, že ty bílé obsahují těchto prvků násobně více. Běžnou rostlinu by tato koncentrace zabila, ovšem ne tak bílé sekvoje.

Zdroj obrázku: commons.wikimedia.org

Vše funguje na základě symbiózy. Bílé větve vysávají ze svých zelených sestřiček co nejvíce škodlivin a ty zelené je naopak vyživují. Jde o oboustranně výhodnou dohodu, díky, níž takto „postižené“ sekvoje rychleji rostou a dokáží se s nepříznivými podmínkami okolo sebe vypořádat mnohem lépe.

Zdroj náhledového obrázku: commons.wikimedia.org