Ptačí zob

Pěstujeme ptačí zob

Ptačí zob obecný se řadí mezi nejznámější dřeviny, které i v zimním období dokážou zahradu oživit. I když ne třeba květem nebo plody, ale kompaktními rozměry, které jsou optimální pro živé ploty. Ty se dnes nacházejí na každé zahradě a pokaždé je nemusí tvořit klasické túje. Ptačí zob se řadí do čeledi  olivníkovitých. Jedná se v podstatě o jedinou rostlinu z tohoto rodu, která je rozšířena po Evropě. Dokáže se dorůst výšky až okolo 3 metrů.

Základní popis ptačího zobu

Ptačí zob neopadavý je typickým především tím, že jej tvoří široce rozvětvené odnože. Viditelné jsou hlavně tenké vzpřímené větve, jež pokrývají měkké krátké šedivé chloupky. V květenství lata jsou ukotveny drobné bílé kvítečky. Listy jsou po třech kusech v přeslenech. Jejich délka se pohybuje okolo 6 cm. Při mírných zimách opadají až v jarním období, kdy začínají rašit pupeny. Plody ptačího zobu jsou malé černé bobule. Mnohdy se používají k dobarvení červeného vína. Nejsou jedlé a v případě potření se dostavují průjmy a zvracení.

Stanoviště a rozšíření

Nejčastěji najdeme ve volné přírodě ptačí zob na okraji lesa anebo na slunných místech svahů. Optimálně se mu daří na vápenatých půdách. Nadmořské výšky obecně snáší do 1 500 m. n. m. Rostlina je mrazuvzdorná a vyskytuje se v podobě ptačího zobu obecného po celé Evropě. Jinak ale najdeme kultivary i v Asii, Austrálii anebo Malajsii.

Zásady pěstování ptačího zobu

Výsadba ptačího zobu by měla proběhnout na podzim před prvními mrazy. Ideální je dodržet vzdálenost mezi rostlinami zhruba 2,5 metru. Po zasazení bychom měli konkrétní sazenici dokonale ostříhat. Množí se za pomocí řízkování. Mladé rostliny se ale často samovolně nacházejí na nejrůznějších většinou stinných místech. Velkým nebezpečím je pro ně lišaj šeříkový, který je často napadá.

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *